Pour Féliciter 2024

Milí přátelé, milí klienti,
nejen do letošního roku nám všem přeji, abychom v každém a jednom dni dokázali najít alespoň jednu maličkost, za kterou bychom mohli z hloubi srdce poděkovat. Abychom měli oči k vidění a uši k slyšení a měli tak účastenství na Svrchovaném a tom skutečném Bytí, na jehož okraji většinou žijeme. Abychom dokázali být vděční i za pády a krize, které nás právě tomuto Bytí otevírají, za slabost, jež je naše skrytá síla nitra, za bolest a trápení, které ve skutečnosti ukazují k naplnění a opravdové radosti. Kéž se vděčnost stane základem našeho každého dne a jsme schopni z tohoto místa mírnit utrpení tam, kde je třeba.

S požehnáním
jana marika

Posted by Marika Mariewicz

Bezmoc

Modlitba … začíná tím, že se zastavíme na místě, nebo když se opřeme zády o zeď, nebo když jdeme pod vlny, nebo když jsme prostě tak nemocní a unavení z toho, že jsme fyzicky nemocní a unavení, že se vzdáme, nebo alespoň konečně přestaneme utíkat a konečně k něčemu kráčíme nebo se ploužíme či plazíme. Nebo možná jen zázračně mírně povolíme sevření.
Modlitba je rozhovor s něčím nebo s něčím, s čím hledáme spojení, i když jsme zatrpklí nebo šílení nebo zlomení. (Ve skutečnosti jsou to pravděpodobně ty nejlepší možné podmínky, za kterých se lze modlit). Modlitba je riskování, že navzdory všem předpokladům a minulým dějinám jsme milováni a vyvoleni a nemusíme se dát dohromady, než se objevíme. Opak může být pravdou: Může se stát, že se dáme dohromady až poté, co se objevíme v tak mizerném stavu….
Moje přesvědčení je, že když říkáte pravdu, jste blízko Bohu. Když Bohu řekneš: “Jsem vyčerpaný a deprimovaný až za hrob, vůbec se mi teď nelíbíš a od většiny lidí, kteří v Tebe věří, se odvracím,” může to být to nejupřímnější, co jsi kdy řekl. Kdybyste mi řekli, že jste Bohu řekli: “Je to všechno beznadějné a nemám ani ponětí, jestli existuješ, ale potřeboval bych pomocnou ruku,” skoro by mi to vehnalo slzy do očí, slzy hrdosti na vás, na odvahu, kterou je třeba mít, abyste byli skuteční – opravdu skuteční. Chtěla bych si vedle tebe sednout ke stolu.

/Anne Lamott

 

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Radost je nakažlivá ;-)

Když je mi fakt nanic (jako třeba dneska) osvědčil se mi velmi jednoduchý způsob, jak pocítit trochu úlevu, a jak mohu být i v tom zdánlivě nanicovatém dni opravdu vděčná. Cítit onu Jednotu, sounáležitost nás všech: udělat radost někomu druhému 😊 Třeba popřát pokladní v supermarketu, ať má příjemný konec služby a hezký večer, když tam sedí už téměř 12 hodin. Nebo na benzínce koupit navíc nějakou malou sladkost a po zaplacení ji darovat zjevně otrávené a protivné ženské. Všechno se totálně změní. Žena je dojatá a jen září a já taky. Chvíli se ještě většinou povídáme. Nejlepší jsou ovšem vietnamští prodejci. Mladý a moc milý prodavač přes ulici, kam chodím téměř denně, a který umí dobře česky, mne naučil pár základních frází a je velká radost je používat. Třeba dnes zde na vesnici měla mladá Vietnamka takovou radost, když jsem pozdravila i poděkovala její rodnou řečí, že mi dala zapalovač zdarma a naučila mě ještě pár dalších slovíček. Přes všechny dnešní těžkosti vnímám tento den naplněným a krásným. Prostě tzv. zrcadlení funguje 🙂

 

 

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Moudrost Charlieho Chaplina

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.
Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je sebeláska.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý.
Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.
Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že to je život.

Charlie Chaplin, 16. dubna 1959

 

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Pour Féliciter 2023

Přeji nám všem abychom nacházeli své důstojné místo a mohli manifestovat svoji jedinečnost. Od národů, národnostních, kulturních a sociálních menšin až samozřejmě po jednotlivce, lidí na okraji, všech těch, co jsou pronásledováni a pranýřováni pro své odlišné názory, vyznání, sexuální orientaci či svoje zvláštnosti. Ať se nikdo nemusí cítit za pomyslnou divergentní čárou. A neméně tak, ať každý máme ve svém nitru dostatek místa pro druhé, pro soucítění, vděčnost a lásku.

 

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Kdo hledá nenajde, kdo nehledá, bude nalezen

Ne až budeme někdo, někdo lepší, duchovnější, dokonalejší, až dosáhneme něčeho, co na nás konečně bude hodno docenit, nebo až se změníme nebo se změní vnější podmínky a budou příznivější, až svět bude lepší a naše okolí nás bude respektovat, vážit si nás a kopírovat naše podprahové představy a očekávání, nebo snad až se zbavíme všech nánosů ega (nebo říkejme si tomu jak chceme), až budeme prosti všech nepatřičných pohnutek, prostě žádné “až”. Samozřejmě, že je nám to jasné, samozřejmě, že to víme, ale ruku na srdce… stále je zde určité napětí a vnitřní nespokojenost či boj o ono „lepší místo“, stále je zde nějaké hledání, pídění se, toužení, očekávání, hluboce zakořeněné (nenaplněné) potřeby toho či onoho. Jistě, je třeba modlitby, meditace, úsilí i touhy a nespokojenosti. Je třeba znalostí a zkušeností, je třeba určitého zrání. Tomu se říká tzv. „dlouhá cesta“ a nikdo jí není ušetřen. Přesto bez neustálého vracení se sem, právě sem, do místa, kde jsme takoví, jací jsme se vším tím, čeho bychom se tak rádi zbavili či to změnili, k žádné skutečné zralosti nedospějeme. Dokonce i naše nepřijímání a neakceptování reality (vnější, vnitřní), naše vyhýbání se tomu všemu,
a ano, i touha být lepší, duchovnější, dokonalejší atakdále atakdále, to vše už je tím místem. Místem, kde je vše včetně nás již úplné, celé, dokonalé. To je přeci něco úžasného a tak osvobozujícího! Nemusíme mít na sebe vůbec žádné nároky… Vůbec žádné. Žádný tlak, žádné dosahování, žádné vylepšování, nemusíme vůbec nic 😊 Jen prostá vděčnost, jedno jediné a všudypřítomné „děkuji…

 

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Tělo slavím, tělo zpívám

Léto. Léto přímo vyzývá k oslavě. Nádherné a extatické oslavě těla. Čím více lze oslavit a uctít své tělo než dotekem? Dotek je naprosto základní potřebou pro všechny živé tvory. Fundament svým způsobem zcela určující naši identitu dle toho, v jaké míře se nám jej v dětství dostalo či nedostalo. Když jsme se narodili, měli jsme pouze dvě potřeby; výživu a dotek, který dává pocit přijetí a bezpečí, jež je nezbytné pro optimální funkci celého našeho systému po celý život.

Vystavme své tělo paprskům slunce, vlahému vánku, nechme jej něžně obejmout vodou, dopadat na něj déšť, prociťme Matku Zemi pod svými bosými chodidly. Milujme se v přírodě a učme se od ní co je to plnost, celistvost, rozmanitost, co je to krása syrovosti
a nezkrotnosti života, před kterým se (ruku na srdce) po většinu svého času pečlivě a rafinovaně schováváme.

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Jednoduchý a chutný recept na očistu jater a žlučníku

Na jaře dominuje element dřeva, které se tradičně spojuje s orgány jater a žlučníku, a právě v tomto čase tyto orgány potřebují po zimním období posílit. Předejdeme tak tzv. “jarní únavě” spojené často s depresí, celkovým napětím či prostě jen “kyselým ksichtem” namísto toho, abychom se radovali z probouzejícího se života. Játra v Tradiční čínské medicíně řídí hladký tok Ki v celém systému. Pokud jsou v disharmonii, tak se zkrátka nemůžeme cítit dobře. Navíc potlačení vzteku a agrese, které je poměrně řízeně v civilizovaných zemích posilováno, k disharmonii orgánů dřeva vede. O to spíš bychom v tomto období měli o orgány dřeva pečovat.

Zkuste tento nápoj pít každé ráno na lačno a přidejte ranní či večerní procházku svižnou chůzí:

1 polévková lžíce za studena lisovaného olivového oleje
3 dcl mrkvové šťávy
čerstvě vymačkaná šťáva z 1/2 citrónu

 

 

 

Svěží, jarní dny nám všem. Všichni si je zasloužíme 🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Nedokonalost jako pohostinný prostor

Jak máme jako lidé tak málo důvěry v sebe navzájem! Když se sejdeme, hovoříme nejraději o něčem, co se nás osobně vůbec netýká nebo prezentujeme navenek svoje intelektuální schopnosti, znalosti, velmi rádi hovoříme o svých úspěších nebo skvělých plánech. A když se necítíme dobře raději jsme sami, aby nás v takovém „nežádoucím“ stavu probůh nikdo neviděl, případně se připojíme na fejsbůk, kde lze pokračovat ve své hře alespoň emotikony. Ale jaký zázrak se stane, pokud najde člověk odvahu být viděn tím druhým slabý, bezradný, skleslý! Je to více, než co jiného skutečná služba pro druhé, pro toho či onoho člověka, s nímž právě jsme. Protože v tu chvíli je zbořena ona neprodyšná zeď strachu z toho, jak před druhým budeme vypadat. Pak je možné se setkat ve vší své nehotovosti, tápání, pochybnostech a bolesti. V opravdovosti, kde nejsou tabu. Zde se rodí skutečné soucítění, vděčnost a vlídný, pohostinný prostor pro sebe i všechny ostatní a ona tak vzácná a chybějící důvěra.

Namasté a magický rok 2022 nám všem 🙂

 

Posted by Marika Mariewicz

Modlitba autora Malého prince

“Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků.
Učiň mě hledajícím a nalézajícím, učiň mě sebejistým v pravý čas.
Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.
Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.
Dovol mi přesvědčit se o tom, že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.
Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Chraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.
Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme.
Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu.
Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.
Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný.
Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním. Dej, abych dokázal čekat.
Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit. To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.
Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.
Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra, slovy či beze slov.
Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život.
Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji.
Nauč mě umění malých kroků.”

Antoine de Saint-Exupèry
Ten, který viděl srdcem.
Nevrátil se z bojového letu dne 31. července 1944
Pohřben v moři…

 

Posted by Marika Mariewicz