Po čem toužíš ze všeho nejvíce?

„Po čem toužíš ze všeho nejvíce?“ „Cože? To má být všechno, co může život člověku nabídnout?“ ; zaslechneme jednou nečekaně ve svém srdci…
Naslouchat tomuto hlasu nás děsí a svůj strach se snažíme různě maskovat. Například začneme svému vnitřnímu hlasu odpovídat zdánlivě ctnostnou, ale ve skutečnosti pokryteckou a velmi nebezpečnou otázkou: „Nejsem vlastně sobec, když mne napadají takové věci? Vůbec nám nepřijde na mysl, že by k nám skrze naše nejhlubší touhy mohl promlouvat sám Bůh.

Jak jedná Bůh, můžeme názorně vidět na příběhu o uzdravení slepce Bartimea:
Když Bartimea zavolali k Ježíši, Ježíš se ho zeptal: Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (Mk 10,51)
„Mistře, ať vidím“, „Jdi, tvá víra tě zachránila“, řekl mu na to Ježíš (Mk 10,52)

I každého z nás se ptá Ježíš (nebo prostě naše srdce): “Po čem nejvíce toužíš?“, „Jaké je tvé nejniternější přání?“
Na tuto otázku odpovídáme podle toho, jak velká je naše žízeň. Potíž je v tom, že ze svých přání máme strach. Při představě, že bychom je měli jasně vyjádřit, nám naskakuje husí kůže. Jakmile však svoji touhu vyjádříme, můžeme si být jisti, že dojde naplnění.

/André Daigneault; Krize jako šance

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Nechte rozzářit slunce ve vašem břiše!

Pozdnímu létu (srpen, září) je přiřazován element Země. Je to období dozrávání a hojnosti, v životě člověka symbolizuje dospělost a již plnou zralost, tedy i stabilitu. Elementu Země je přiřazována orgánová dvojice Slezina-Žaludek, zajišťující transformaci potravy na životní energii. Není náhoda, že právě tyto orgány jsou uloženy v břišní dutině, tedy z hlediska prostorového uspořádání těla – v našem Středu. Nejen starověké civilizace Východu věděly o fundamentálním významu této oblasti pro náš život. I např. v Bibli je psáno „Moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.“ [Job, 40,11] . Toto místo našeho těla je generátorem energie, mj. i přítomností solárního plexu, tzn. sluneční, nervové pleteně.

Podobně jako Slunce není jen prostorovým středem naší sluneční soustavy, ale především jeho centrem energetickým, je tomu tak i v našem těle. Kultivací Středu se zabývá téměř každá tradice. Připomenu třeba jen asijská bojová umění, jógu, učení starých Druidů etc. Pokud nemáme silný Střed, chybí nám v životě zmiňovaná
stabilita a ukotvení, orientace v sobě i ve světě a z ní plynoucí jasnost úsudku, rozhodnost a především schopnost měnit naše představy v reálné činy. Se slabým Středem jsme vláčeni okolnostmi, nejsme pány svého života.

Zde nabízím několik jednoduchých cvičení, jak svůj Střed a tedy i jmenované orgány posílit:

1) Rozhýbejte své břicho

Životní síla proudí z oblasti Hary, jak je toto místo nazýváno v japonských bojových uměních, a značí „život“. Nachází se cca 3 palce pod pupkem. Na rozproudění této energie i energie solárního plexu se podílí především bránice. Je-li břicho stažené (např. vlivem stresu ) nebo naopak příliš ochablé, bránice nemůže fungovat správným způsobem. Je třeba, aby naše břišní svaly byly silné a zároveň pružné.V sedě s vyrovnanou páteří položte dlaně na břicho a s hlubokým výdechem vtáhněte břicho a přitlačte je dlaní k páteři. Při nádechu tlačte břichem do dlaní. To opakujte 10 x po sobě několikrát za den.

2) Nácvik bráničního dýchání

Nedaří-li se vám břicho rozhýbat, posaďte se rovně na židli a vyrovnejte bederní páteř. Neopírejte se. Dlaně položte na břicho a volně dýchejte, tak jak je to pro vás přirozené. Sledujte, co se děje pod vašima rukama. Zdvihají se dlaně při nádechu či nikoliv? Mnoho lidí dýchá obráceně, s nádechem břicho vtahují. Patříte-li mezi ně, položte se pohodlně na zem na břicho, zavřete oči, uvolněte se a sledujte, jak se Vaše břicho s každým nádechem opírá do podložky. Jde to samo, Vaše bránice se umí sama vyklenout, protože v této poloze se může volně pohybovat. Pak se položte na záda a opět položte dlaně na břicho a sledujte jejich pohyb. S výdechem si pomozte dlaněmi, kdy břicho přitlačíte k páteři na delší dobu a zadržíte dech. Až ucítíte potřebu se nadechnout, rázně uvolněte dlaně, břicho se samo vyklene. Opakujte maximálně 5x. Se zavřenýma očima pak opět dýchejte volně alespoň 5 minut.

3) Naplňte své tělo energií

Položte se pohodlně na břicho, zavřete oči a volně dýchejte. Nechte si chvíli na uvolnění a pozorujte jak s nádechem břicho tlačí do podložky. Uvědomujte si kontakt vašeho těla a břicha se zemí. Pak si představujte ( pro začátek je většinou třeba si pomoci představou, ale v podstatě se tento proces děje sám od sebe, jen si to neuvědomujeme), jak s každý váš nádech přivádí do břicha energii Země a s výdechem proudí do celého těla a vyživuje jej. Všímejte si, kam energie proudí tj. která místa či oblasti jsou tzv. „hladová“.

Cvičení (stačí jedno z nich) praktikujte alespoň 21 dní, což je čas, který potřebujeme, aby se nové návyky v našem těle a mysli ukotvily.

Ať z vás slunce září, nejen v srpnu a září! 🙂

 

Posted by admin in Tipy pro zdraví a radost

Jak přežít tropy ve městě?

Dovolená je za vámi nebo vás teprve čeká, moře nebo zasněžené vrcholky hor jsou daleko, prostě běžný pracovní týden v rozpáleném velkoměstě a do mrazáku se nevejdete?

Nabízím v kostce pár tipů, jak to přežít ve zdraví:

– Šetřete energií, kterou v takovémto klimatu váš organismus potřebuje pro zachování optimálního fungování, a nepřehánějte to s prací, ať už fyzickou či mentální. Nejste líní, je prostě vedro na padnutí.

– Zchlazujte své tělo, jak jen to jde. Bazén, sprcha, nebo jen do studené vody vložit ruce a předloktí, ev. chodidla, ideální je si namočit celou hlavu, protože ta to odnáší nejvíce a mít fungující mozek se hodí 😉 Pokud nejezdíte do práce klimatizovanou limuzínou,, doporučuji si brát do lahvičky s rozprašovačem vodu, kterou se kdykoliv a kdekoliv můžete osvěžit.

– Pitný režim? Jasně, to ví každý. Ale co? Ideálním ochlazovačem jsou zelené superfoods – mladý ječmen, chlorella, spirulina. Dále to jsou sypané zelené čaje (ideální je japonská Matcha), z bylinek doporučuji mátu nebo ibišek súdánský (známý také pod jménem Karkade). V neposlední řadě jsou to zeleninové a ovocné freshe, mošty a smoothies a samozřejmě voda, nejlépe z kohoutku a filtrovaná. A jaká teplota nápojů? Pokojová. Nápoje z ledničky nebo s přidáním ledu blokují vnitřní orgány, které se snaží vyhnat horko z těla na periferii a ochladit jej, takže i když máte subjektivní pocit zchlazení, celková teplota vašeho organismu se paradoxně zvýší.

– A čeho se lépe ve prospěch celkové pohody zříci? Všeho, co zahřívá. Alkoholu (pokud si dáte pivo, doporučuji Plzeň, z vína sekt, nebo střik z růžového či bílého), koření (především zázvor, skořice, hřebíček, paprika, pepř,… ale většina koření je spíše zahřívající povahy), kávy, která nejen zahřívá, ale ještě navíc dehydruje (pokud si ji dáte, tak na to pamatujte, ale co se týče „nakopávačů“ – Matcha má stejné schopnosti bez nežádoucích účinků), tučných mléčných výrobků (především plísňových sýrů), uzeného, smaženého a grilovaného masa (ale chápu, že grilování je prostě v létě “in” a rady pro zdraví nejsou všechno) 🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Léčivé schopnosti zvířete v nás

Každá bytost (člověk i zvíře) má v sobě samoregulující mechanismy, jimiž se snaží nastolit rovnováhu systému. Lidský mozek, kterému se často říká trojedinný, sestává ze tří ucelených částí. Ty jsou obecně známy jako plazí mozek (instinktivní), limbický systém (emoční) a neokortex (racionální). U zvířat se ony samoregulující mechanismy odehrávají zcela přirozeně a především rychle (protože instinktivně). Člověk má v tomto případě stíženou situaci, protože u něj dominují emoce a rácio. Příklad: Antilopa je dostižena predátorem. Padá k zemi – vzdává se blížící se smrti. A to i tehdy, když ještě není raněná. Nehybné zvíře nepředstírá smrt. Instinktivně vstoupila do změněného stavu vědomí, do kterého v okamžiku bezprostředně hrozícího nebezpečí upadají všechny savci. Fyziologové o tomto stavu mluví jako o reakci “znehybněním” nebo “zamrznutím”. Pokud by se stalo, že by nebezpečí pominulo, antilopa doslova setřese zbylé následky zmrazení a opět získá plnou kontrolu nad svým tělem. Vrátí se do normálního stavu jako by se nic nestalo. U člověka by tomu díky dispozicím neokortexu nebylo. Zmrazenou energii většinou nedokáže vybít a vzniká trauma, které provází celá řada nejrůznějších symptomů – od běžných fyziologických problémů k psychickým obtížím (úzkost, deprese apod.) či psychickým nemocem.

V dnešní době naše přežití závisí spíše na schopnosti myslet, než na schopnostech instinktivně , fyzicky reagovat. Následkem toho se většina z nás oddělila od svého přirozeného, instinktivního já – zejména od té části sebe sama, kterou můžeme s hrdostí, ale nikoliv pohrdáním nazývat zvířetem. Nemáme-li snadný přístup ke zdrojům, které nám poskytuje instinktivní já, dochází k odcizení těla a duše. Většina z nás sebe sama jako zvíře nevidí ani neprožívá. Pokud však ale své instinkty a přirozené reakce v životě neuplatníme, plného lidství stejně nedosáhneme.

Zpět k samoregulujícím mechanismům. Disharmonie v systému způsobená “zmrazením energie”, kterou označujeme jako “problém” se týká většinou napětí. Např. víceméně uměle vytvořená bipolarita na úrovni mysli; buď/nebo, ano/ne. Toto napětí má ale i svou fyziologickou podstatu, je napětím na fyziologické úrovni, které pouze nevnímáme či vytěsňujeme. Podvědomými mechanismy, které samy o sobě probíhají naprosto správně se organismus snaží toto napětí vybít, uvolnit. Díky naší mysli se ovšem celá situace komplikuje (zvíře tzv. “problém” nemá). U člověka toto “uvolnění ze sevření” neprobíhá přímočaře. Naopak. Často se ocitáme v bludném kruhu, kdy díky častým a zároveň zcela neúspěšným pokusům tuto energii vybít se na většinou nevhodné způsoby její uvolňování fixujeme. Bez kontaktu se skutečnými zdroji a náležitými nástroji končí tyto pokusy neúspěchem.

Dodatek – Medúza:

Nikdy se s traumatem nesmíme konfrontovat přímo. Mohli bychom se totiž rázem ocitnout v jeho děsivých spárech. Je jako čínská past na prsty. Musíme do něj jemně vklouznout a pak z něj postupně vystupovat krůček po krůčku. Vzpomeňme si na mýtus o Medúze. Kdokoliv jí pohlédl přímo do očí, proměnil se v kámen. A to se děje i v případě traumatu. Pokud se pokusíme postavit se mu přímo, udělá to, co už nám jednou udělalo – znehybní nás strachem. Perseus byl předtím, než se vydal zdolat Medúzu, varován Athénou, aby ji nehleděl přímo do očí. Používal svůj štít jako zrcadlo, ve kterém mohl sledovat Medúzin odraz, aby ji mohl useknout hlavu. Podobně i způsob, jak zdolat trauma (náš palčivý problém), nevychází z toho, že bychom se mu postavili přímo, ale z toho, že budeme pracovat s jeho odrazem, který se zrcadlí v našich instinktivních, fyziologických reakcích.

inspirováno přístupy P. Levina – léčení traumatu

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Jarní očista těla a duše

Jaro je pravým časem pro vnitřní očistu těla. Je to období, kdy je organismus na detoxikaci nastaven nejlépe a po dlouhé zimě ji potřebuje. Zde je v kostce pár tipů, jak se „jarně vyladit“.

Po zimním období jsou funkce organismu oslabeny. K účinnému restartu patří zvýšení přísunu vitamínu C. Co se týče jarní očisty, stačí jít na procházku a všechno máte přímo na talíři. Kopřiva, pampeliška, sedmikráska čistí krev a posilují játra. Dáváme na chleba, do pomazánek, salátů, polévek nebo připravíme jako čaj. Není náhoda, že k jaru se přiřazuje v Tradiční čínské medicíně zelená barva, takže pokračujeme petrželí, pažitkou, česnekem medvědím, řeřichou, špenátem a naklíčeným obilím. Do jídelníčku nezapomeneme zařadit semena (např. slunečnice nebo sezam jsou přímo balzám pro játra pro svůj obsah bílkovin a vitamínu B a E). Ze zeleniny jsou výborné ředkvičky, červená řepa, mrkev nebo kysané zelí, z ovoce pak jaro nabízí na podporu správné funkce našeho těla jahody a třešně. Pijeme šípkový, ibiškový či meduňkový čaj, ideální pro očistu jater a žlučníku je vypít na lačno vymačkaný citrón s polévkovou lžící olivového oleje a čerstvou mrkvovou štávou. Jídlo tolik nevaříme, ale jíme ve větším množství stravu syrovou nebo jen lehce tepelně upravenou. Čemu bychom se měli naopak spíš vyhnout je alkohol, živočišné tuky, tučná masa, uzeniny, větší množství soli, vejce a mléčné výrobky (pokud si bez mléčných výrobků někdo nedovede svůj jídelníček představit doporučuji kefír, jogurt nebo tvaroh).

30.dubna zimě definitivně odzvoní. Na tzv. Čáry, nebo-li Beltine, což je původně keltský svátek, lidé oslavovali příchod jara, tepla a zrození. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

Očišťujeme-li své tělo, očišťujeme zároveň svým způsobem i svou mysl a ostatní úrovně vědomí. A naopak. Když máme dobré životní období a jsme šťastní, máme najednou mnohem více vitality, zlepší se nám zažívání, přestane nás zlobit krční páteř, rozzáří se pleť, i pohyby a držení těla jsou najednou mladistvé a plné života. Zkrátka cítíme se i vypadáme skvěle. “Uhasit starý oheň v krbu a zapálit nový” je prostě dobré. Je dobré zbavit se starého a nepotřebného a vytvořit tak ve svém nitru místo pro hodnoty, které náš život učiní smysluplnějším a radostnějším. Neznám krásnější okamžiky, než když se ve mně něco pohne, zboří (většinou to, co již bylo léta na spadnutí) a člověk uvidí svět a sám sebe trochu jinak. Jasněji, barevněji, podstatněji.

Občas je potřebné si udělat v sobě inventuru a na chvíli se zastavit (vždyť tak málo to děláme a tak mnoho je nám toho zapotřebí). Udělat si prostě čas sami na sebe. Na jeden večer, na jeden den o víkendu, nebo kdo může i déle. Chvíle o samotě přináší mnoho, zvláště trávíme-li tento čas tak, že se oprostíme od běžné rutiny a těch všech „neodkladných“ činností. Ideálním místem je příroda, kde se myšlenky většinou samy zklidní a my můžeme hlouběji nahlédnout do svého srdce. Netřeba ničeho víc, než klidu mysli, protože naše srdce dobře ví, co nám neslouží a brzdí nás na naší životní cestě. Mohou to být staré křivdy, které jsme dotyčnému nedokázali odpustit, situace, jejichž řešení neustále odkládáme, připoutanost k něčemu či někomu, kdo už do našeho života prostě nepatří, letitý strach přiznat před někým či před sebou samým svoji životní chybu. Opustit staré věci lze symbolicky, kdy si napíšete na papír konkrétní formulku v přítomném čase (např. odpouštím ti) a papír rituálně spálíte v ohni. Po svém návratu pak, bude-li toho zapotřebí, uděláte ty správné kroky. Tak, aby váš život rozkvetl v plné své kráse.

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Z deníku; tak trochu o balastu, smíření a naději

Od jisté doby se v mém životě a v jeho blízkosti vše narovnává. Jakoby se všechno začalo uzdravovat a vědomě směřovat ke stejnému Zdroji. Jakoby se život stával skutečným a podstatným. Mou největší oporou v tomto směřování i uvědomění se stala pokora a vděčnost, jinými slovy – odevzdání se. Dnes, když jsem jela z práce, jsem si otevřela útlou knížečku „Pokání“. Je krásná. Nacházím tam pro sebe mnohé a ten úsměv (nad mými předsudky, které mi ji nedovolily otevřít dříve, předsudky z neznalosti, nepochopení, z vlastní slepoty a připoutanosti k zajetým rastrům mého myšlení) je osvobozující a niterný.

„Jednoho dne se každý z nás vydá na cestu zpět, domů. Ježíš této cestě říká Pokání. Od začátku má být jasné, že cesta domů je spojena s radostí. Cestou domů ale také záhy zjistíte, že jdete mlhou a tmou, máte hlad a žízeň, třesete se zimou a uvnitř vás možná sužuje strach. Vytrvejte a nevzdejte to! Taková je každá skutečná pouť. Řecký výraz pro pokání zní v překladu metanoia. Pravý význam tohoto slova je obrácení – změna smýšlení. ….. V pokání jsme v prvé řadě pozváni k setkání, kde se vše propojí v jeden celek. Moje minulost, přítomnost i všechno co očekávám se v pokání stává skutečností, které žehná Bůh. Henri Nouwen tomuto druhu poznání říká „duchovní vděčnost“: pravá duchovní vděčnost objímá celou naši minulost, dobré události stejně jako špatné, chvíle radosti i smutku. Díváme-li se z místa, kde nyní stojíme, pak nás všechno, co se stalo, přenášelo právě sem a chceme si pamatovat všechno jako součást Božího vedení.“

Cca před dvěma týdny mi napsal L. Ozval se po třech letech, kdy jsem poprvé v životě s notnou dávkou nenávisti a bolesti s ním ukončila náš letitý vztah a milostný mikropříběh. Byl to jediný blízký člověk, kterého jsem pro onu blízkost už nechtěla nikdy vidět. Nikdy. Shlédla jsem zprávu o prosbě o setkání a říkala jsem si, že se “třeba časem uvidí“. Nevím, co to bylo, ale ještě ten den jsem volala na to číslo a řekla „Ano, dnes“. Cítila jsem, že proto, abych mohla jít dál potřebuji tento vztah očistit od toho nesmyslného balastu, uznat svá pochybení a odhodit křivdy. Ten večer jsme se sešli naproti v restauraci. To, proč se se mnou L. chtěl sejít mne nevím, zda překvapilo, nebo ani trochu. Chtěl mi říct, že se ze svých všech sil a přímo z chřtánu té největší temnoty, kde začalo odkudsi svítat (z desetiletí závislosti na pervitinu a alkoholu) rozhodl říci životu svoje „ano“ a dobrovolně nastupuje do léčebny. Ne s tím, že jej tam tzv. z toho vyléčí, ale aby jej to místo podpořilo si uvědomit, co vše způsobil a za co nyní cítí šílenou tíži viny. Chtěl se mi také říci, že věří, že se na sebe dokáže podívat ve světle Lásky a dá tím šanci alespoň jednomu člověku udělat v jeho druhé polovině života třebas jen jednu jedinou věc, která má skutečný smysl. A poděkovat mi za nasměrování, které jsem mu tehdy dala, a které po oněch třech letech vyústilo k právě tomuto rozhodnutí. Ten večer jsme se vzájemně podívali do očí z místa, kde je prostě všechno dobré, a kde ústí nepatrná naděje každého jednotlivého člověka v nezměrnou Naději světa.

 

 

Posted by admin in Tečka nad Ypsilonem

A Slovo se stalo tělem

„Na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh“ (Jan 1,2) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1, 14).

Překvapuje mne, jak málo věřících křesťanů (ale samozřejmě i lidí obecně) slyší na něco takového, jako je otázka jejich vztahu k vlastnímu tělu. Jak málo z nich své tělo miluje, cítí k němu lásku. Často se setkávám z odpověďmi typu “je třeba se naopak oprostit od tělesnosti”. A není právě láskyplný vztah k vlastnímu tělu tímto oproštěním?

Pokud máme k něčemu či někomu láskyplný vztah, znamená to přeci mj., že jsou respektovány jisté hranice a odstup, v němž jsme si vědomi, že „já nejsem to či ono“. Znamená to, že není možné s tím či oním nakládat dle své libovůle, majetnicky a sobecky. Naopak nás takovýto vztah zavazuje úctou, laskavou péčí, jemnou a ohleduplnou pozorností a vděčností. Tedy necítím-li takový vztah k svému tělu, musí to produkovat jen jistý druh násilí na něčem, co nám v pravdě nepatří, co jsme dostali jako vzácný dar, který nám umožňuje v této fyzické realitě doslova všechno, včetně vydávání svědectví o Boží přítomnosti („Jak na Nebi, tak na Zemi“)

Zříkat se vztahu k svému tělu také znamená velikou míru nepřijetí sebe sama. Jinými slovy pokrytectví, útěk, různé schovávačky za nějakou z našich oblíbených masek, nebo lpění na zarytých vzorcích naší mysli, které nám brání pohlédnout pravdě do očí. Ale nutno říci, že nikdo z nás o tento nezdravý postoj ve skutečnosti nestojí. Jen je prostě opravdu hodně těžké ustát to vše, co nás může zaplavit, pokud jsme v plném a vědomém prožitku svého těla. A většinou to ani není možné, tak jako není možné na jeden zátah sníst celého kance. Prostě bychom to nepřežili. Existuje něco jako „paměť těla“, která uchovává vše, co jsme kdy prožili; všechna traumata, hluboká zranění, bolest fyzickou i emocionální, o níž v tuto chvíli sotva něco víme. A je to tak v pořádku. Naše Vyšší Inteligence nám umožňuje prožívat pouze to, co ustát schopni jsme. Co se od nás chce je, jít tomu všemu jen pomalu naproti, nechat se s důvěrou vést.

Podíváme-li se na své tělo, najdeme miliardy živých bytostí, které jsou na nás závislé. Každá buňka našeho těla je živá bytost, která je na nás závislá. Jsme zodpovědní za každou z nich. Buňky našeho těla jsou nám věrné, dokonce by se dalo říct, že se za nás modlí. Jak s tím naložíme? Don Miguel Ruiz krásně říká (volně parafrázováno): “ Podívejte se, jak zacházíte se svým tělem. Jestliže odmítáte své vlastní tělo, co od vás mohou očekávat druzí lidé??? – Představte si, až budete milovat své tělo, až sebe sama přijmete bez podmínek. Budete nesmírně šťastni. Tomu se říká sebeláska. To není projev vlastní důležitosti, neboť se chováte ke všem ostatním se stejnou láskou, stejnou úctou a stejnou vděčností. A když se váš milenec dotkne vašeho těla, vaše tělo je naprosto otevřené. Není v něm žádný strach, žádná potřeba, neboť je plné lásky. Představte si, že někoho milujete stejným způsobem. Nemusíte se jeden druhého ani dotýkat. Pouhý pohled do očí uspokojí vaše tělo i mysl. Už nikdy se necítíte osamělí, neboť jste plní lásky…“

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Zima? Zahřejte se!

Jak? Pod peřinu vlézt nestačí, i když v zimě je dostatek spánku mnohem důležitější, než v jiná roční období. Šetřete svou energií. V zimě je vitalita organismu oslabena, většinu své energie spotřebují jeho ohřevné funkce. Pomožme mu. Nebudeme tak trpět respiračními onemocněními, bolestmi pohybového aparátu, únavou či tzv. zimními depresemi.

Místa, kterými „chlad vstupuje do těla“ jsou bedra a chodidla. Udělejme si večer teplou koupel ve slané vodě, která nám osvěží unavenou mysl a prohřeje celé tělo. Do vody můžeme též přidat pár kapek éterického oleje, např. rozmarýnového či skořicového. Pokud máte čas, po koupeli si chodidla pečlivě promasírujte a vezměte si teplé ponožky. Jestliže v zimě míváte permanentně studené nohy, nasypte si do ponožek trochu sušeného zázvoru. K prohřátí těla výborně poslouží i teplý obklad na bedra. Můžete použít rašelinový či zázvorový obklad.

Nezbytné je prohřátí i zevnitř. Hřeje-li vás v tyto dny láska, je to báječné, ale i přesto nezanedbávejte v tyto dny stravu. V zimě jíme stravu převážně tepelně upravenou a to se týká i zeleniny a ovoce, které v syrové podobě výrazně zachlazuje trávicí systém, zvláště tropické. Skvělou snídaní v tomto období je pohanková či jahelná kaše se skořicí, zahřejí vás také zeleninové či masové vývary, ajntopfy, uzené ryby. V tomto období si můžeme dopřát více kořenit než jindy. K dochucení jídel můžeme použít trochu mořské soli, Shoyu, Tamari, mořské řasy a z koření již jmenovanou skořici, hřebíček, kari, zázvor, muškát, sladkou papriku, chilli. I všechny sušené bylinky  jako je např. rozmarýn, bazalka, oregano, tymián, pažitka apod. jsou zahřívající. Po dlouhé procházce Vašemu tělu dodá potřebné teplo svařená švestková či hroznová šťáva nebo kořeněný čaj Yogi. Pokud jste opravdu hodně vymrzlí, povařte ve vodě 10 minut čerstvý zázvor, skořici a hřebíček a dochuťte medem a trochou citronu. Oblíbený „svařák“ je v takových chvílích výborný, ale poté, co jej vypijete již nechoďte znovu ven. Alkohol roztahuje póry a v kombinaci s chladným počasím je tu nachlazení „cobydup“.

Potřebujete v této oblasti poradit či pomoci? Neváhejte se na mne obrátit

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Vánoce jinak

Za týden začínají vánoční svátky. Nejspíš většina z vás má už napečeno, naklizeno a program nabitý rodinnými oslavami či setkání s přáteli.  S těmi, kteří si nechali pár dnů „nepopsaných“ a při pohledu na ten všudypřítomný shon mají pocit, že by letos chtěli zažít Vánoce trochu jinak, se ráda podělím o hrst inspirace 🙂

Máte už dost tlačenic v nákupních centrech, obchodech, obchůdcích, jarmarcích, vánočních trzích a přesto byste chtěli někomu blízkému dat dárek, který jej opravdu potěší? Věřte, že nejkrásnější dárek je ten, který sami vytvoříme. Kavárna „Maluj“ nabízí prostředí i možnosti, jak něco takového zrealizovat a přitom si v klidu vypít šálek kávy či čaje.  A nemusíte být ani žádným velkým kreativcem. I výtvory tříletých dětí po vypálení v peci vypadají skvěle. Pokud máte chuť tvořit uvádím odkaz:  http://www.kavarnamaluj.cz

 

 

Přemýšlíte jaké cukroví na vánoční stůl, ve kterém nebude opět kilo cukru? A vlastně se vám už ani nechce nic moc péci? Zkuste jáhlové kuličky! Jsou nejen zdravé a rychle hotové, ale i skvělé chuti. Navíc jsou vhodné i pro diabetiky a neurazíte jimi ani vegetariána, ba dokonce ani vegana.

Budete potřebovat pouze:

jáhly
kokos
rozinky
rýžový nebo jakýkoliv jiný obilný sirup
kardamom a skořici

Jáhly uvaříme doměkka, smícháme se spařenými rozinkami, kokosem a sirupem, přidáme koření (kardamom usnadňuje trávení, rovněž tak skořice, která navíc zahřívá a je ideálním kořením v zimním období). Vytvarujeme kuličky v potřebné velikosti a obalíme v kokosu

Nechcete kupovat vánoční stromek  (například jste se rozhodli  být ekologicky uvědomělí, jedete po Štědrém dnu na hory, nikdo z vaší rodiny se nechce ujmout luxování jehličí z drahého koberce,…) a přeci si chcete užít vánoční atmosféry, aniž byste sáhli po umělohmotné atrapě? Buďte prostě originální! 🙂 Zde je odkaz, jak si vyrobit alternativní stromek. Jde o jednoduché, levné nápady, které ale vánoční atmosféru do vašeho domova jistojistě přinesou. Třeba se vám některý z nich zalíbí a vyzkoušíte si letos nadělit dárky pod stromek z knih nebo ze špulek od nití.

http://living.iprima.cz/bydleni/10-tipu-na-netradicni-vanocni-stromek

 

Ať už strávíte Vánoce jakkoliv, přeji Vám, ať Vás tyto dny naplní
nezkalenou, ryzí radostí! 

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Podzim jako cesta k našim vnitřním zdrojům

S podzimem bývá spojena melancholie a sentiment. Období rozpuku přírody v celé její záři a hojnosti je pryč, dny jsou čím dál kratší a chladnější.  Možná máme pocit, že cosi ztrácíme. Podzimu vládne podle Tradiční čínské medicíny element Kovu a toto období je opravdu i zde spojováno s odcházením, opouštěním. Ale toto opouštění nemusí být bolestivé, naopak, je ohromnou příležitostí.

Tak jako jaro je přechodovým obdobím, obdobím expanze, která vrcholí létem, tak i podzim je přechod. Opačný. Zvenku dovnitř. Mnoho lidí vnímá tento obrat jako cosi negativního, nepůsobí to na ně prostě psychicky dobře, stejně tak, jako představa stáří, které je rovněž v Tradiční čínské medicíně spojováno s podzimem.

Máme tendenci vidět pouze to, jak se nám svět jeví na povrchu, a pokud se nám to líbí (zářící pleť, lesklé a husté vlasy, nové auto, rozkvetlé květiny,…) vnímáme to jako žádoucí. A podobně to máme i vnějšími ději a vzruchy. Lpíme na nich tak, že si život bez nich nedovedeme ani představit. Z velké části je to výchovou: „Tak nekoukej a dělej něco!“, „Zas jen tak lelkuješ, už máš hotové úkoly?“, Co tady už hodinu sedíš, nejsi nemocný?“. A tak vyděláváme, pracujeme na kariérním růstu, vyhledáváme zábavnou společnost, a když přijdeme konečně domů, kde je zrovna klid, zapneme si alespoň televizi. Tyto návyky jsou ve skutečnosti víc než cokoliv jiného útěkem před naším strachem být sám se sebou a obrátit svůj zrak do svého nitra. Pak je pochopitelně pro nás velmi těžké přijmout výzvu, jíž je podzim. Ale podzim je opět nevyhnutelně zde a je na nás, jaký zaujmeme postoj.

Nechme se inspirovat naší Matkou Zemí, přírodou: je sychravý, podzimní den a my se procházíme mezi stromy. Vidíme, že plody leží hnijící na zemi. Ale je to opravdu zmar, pozvolný, ale definitivní zánik? V jistém slova smyslu ano. Nejdříve staré musí zemřít, aby se mohlo zrodit nové. Plod se rozkládá, aby se mohla uvolnit jeho semínka, zárodky nového života. Listy ztratily svoji barvu a lesklý povrch. Sesychají a opadávají. Ale to všechno proto, že se míza rostlin a stromů stahuje zpět ke kořenům, aby je po aktivním období dostatečně vyživila. Život se neztrácí, jen se obrací ke svému vnitřnímu zdroji.

Zkuste si představit, že jste se ocitli úplně sami v zamčeném sklepě. Nevíte, kde jste, proč, co bude. Žádný mobilní telefon, nulová možnost sebemenší komunikace. Prostě jste tady, odejít nelze a na váš křik o pomoc nikdo neodpovídá. „Kdo“ nebo „co“ by vám v té bídné situaci mohl opravdu pomoci? Zdá se, že tu nic a nikdo takový není. A přeci je. Jste tu vy.  O co byste se v sobě mohli s důvěrou opřít? Co by vás vytáhlo z propasti tísně či paniky a přineslo pocit zklidnění a naděje na pozitivní vyústění? Jaké jsou ty vaše vnitřní zdroje?

Pokud byste měli zájem prozkoumávat cestu do nitra společně, přihlaste se k odběru a já vám zašlu info o aktuálních kurzech, seminářích apod.

 

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem