Odvaha toužit

Je jednodušší plnit přání druhým a zajímat se o to, co potřebují, než se podívat do svého nitra, naslouchat jeho hlasu, vyslyšet jej a jasně artikulovat touhy nás samých ukrytých hluboko ve svém srdci. „Já pro sebe vůbec nic nechci, jde mi především o druhé“. Tento zdánlivě ctnostný, ale ve skutečnosti naprosto neživotný a malomocný  postoj není vyjádřením ani pravé pokory, ani skromnosti, ani nesobeckosti či dokonce lásky k lidem, nýbrž je pravým opakem. Zrcadlí naši šílenou vnitřní tíseň, strach ze života, otevřenosti, a úzkoprsé, nepřijímající gesto směrem k sobě samým a své duši.

Když mluvím o touze, nemluvím o chtění. Touha a chtění je něco diametrálně odlišného. Chtění pochází z hegemonie ega a vyžaduje notnou dávku natvrdlosti a vnitřní pasivity, touha vychází ze srdce, odvahy a z každokroční bdělosti. Něco si brát není totéž co přijímat! Vyjádřit jasně své nejhlubší touhy a realizovat je znamená vnést do světa něco ze sebe sama, ze své jedinečnosti, a tím se vědomě podílet na jedinečnosti Bytí. Znamená to rozvinout pravý vztah k bytostem a věcem a naplňovat jej. „Všichni máme srdce v jednou Zdroji“ jak kdysi řekl pro mne jeden vzácný člověk. Pokud zanedbáváme svá vlastní srdce a jejich touhy, dopouštíme se téhož i na druhých. Místo toho,  abychom dovolili vytrysknout síle skrytého božství a nechali jej zazářit, tlíme v bezkrevnosti, duševní impotenci  a často jsme ještě schopni svoji přiškrcenou opatrnost pokrytecky nazývat jemností a citlivou ohleduplností.

Tohle není žádná rádoby moudrá teorie. Sama mám notný problém něco si pro sebe přát a jasně to vyjádřit směrem  k druhým lidem. Ale kdykoliv to udělám, stane se vždycky doslova zázrak. Vzpomínám, jak jsem kdysi byla na psychoterapii. Honzík (jak si mu tak v duchu říkám) tam měl položenou kytaru. Chvíli jsme se věnovali terapii pod jeho taktovkou. Ale nic mi to v tu chvíli nedávalo, nic nového mi to neotvíralo. Už se mi nechtělo mluvit, chtělo se mi prostě zpívat, tancovat, poslouchat hudbu. „Mohu mít přání?“ zeptala jsem se zvesela. Honzík se na mne zvídavě podíval. „Zahrajte mi, prosím na kytaru“. Byl trochu v rozpacích, ale pak přece jen vyjmul kytaru z pouzdra se slovy: “Tak já teda něco zkusím zaimprovizovat.” Hrál skvěle, já do toho začala bubnovat dlaněmi o stůl  a přidala jsem se zpěvem. Byla to naprosto úžasná chvíle a cítila jsem, že pro nás oba. Když jsem odcházela, Honzík se ke mně naklonil a potichu s dojetím řekl: „Moc vám děkuju, Mariko. Víte, vždycky jsem měl sen nějak propojit svoji práci se svou vášní pro hudbu. Nikdy jsem k tomu ale nenašel odvahu. Díky za nový začátek“

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Dary léta, dary života

Nic nedusí člověka tak, jako jeho vlastní uzavřenost a oddělenost. Touto nemocí jsme nakaženi v určité míře všichni i celá lidská společnost. Buďme co nejvíce v toto nádherné období ve spojení s přírodou. Lesem, loukou, vodou,  teplem, zemí. Dotek, ona prařeč světa, spojuje. Zapomněli jsme význam této řeči, její ohromnou sílu, moc  a především nezbytnost v každém (nejen) lidském životě, který by zde nebyl bez lásky. Tolika lidem se doteku nedostává. Tolik lidí se doteku bojí…

Zujte si své nové sandály a nechte svá chodidla spojit se zemí. Začneme být více pozorní k svému tělu, na které tak často zapomínáme a těžko se v něm zabydlujeme. Na chodidlech je také velmi mnoho nervových zakončení. Mj. díky jejich stimulaci jsme najednou jakoby opravdu živí. Svlékněte si oblečení a ponechte vaše tělo v náruči větru,  slunce a vody. Koupat se nahý ve volné přírodě není projev nějakého frivolního exhibicionismu, ani to není nepatřičné, zrovna tak jako není nepatřičné být přímý, otevřený a pravdivý. Není třeba být členem spolku naturistů, ani mít průkazku do nudaklubu, zde v Čechách spíš než v jiných tzv. civilizovaných zemích si lze naštěstí najít tiché a osamocené místo. Zažijete tak ničím nenahraditelný pocit skutečné svobody a přirozenosti, který známe  z dětství, kdy nám ještě v hlavách nestrašily zástupy předsudků, studu a všemožných tabu. Projděte se bosky ráno rosou, v noci se dívejte na hvězdy a pocítíte, jak vaše starosti a všechny ty “důležité věci”, které nás honí do každodenního cvalu, nemají vůbec žádnou platnost. Naslouchejte ševelení listí stromů, spřátelte se s některým  z nich. Přitiskněte své tělo k jeho kmeni, obejměte jej a můžete pocítit prasílu života.

A pokud je tohle na vás moc “ezo”, tak prostě sbírejte houby, natrhejte si plnou hrst ostružin nebo borůvek  přímo z keře, choďte na procházky a jezděte na výlety, foťte, zalévejte květiny na zahrádce či v truhlících, štípejte dříví, běhejte a pokud třeba cvičíte jógu, zacvičte si ráno při východu nebo západu slunce. Inspiraci  se meze nekladou a léto, vrchol rozpuku života, jí vám nabízí bezedně a zcela bezplatně 🙂

Krásné, slunné dny!

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

KáPéZetka nejen pro stav krize

Milí klienti, přátelé, čtenáři
Nejdříve se chci zeptat, jak se vám daří, jak vám je, jak se cítíte. Není to žádná úvodní fráze. Totiž zastavit se během každého dne a chvíli setrvat s touto otázkou je nesmírně důležité a je
to také naprostý základ k tomu, abychom se opravdu dobře CÍTILI a ne si třeba  jen mysleli, že to tak nějak plus mínus je. Zvláště nyní, kdy všichni prožíváme již delší dobu mimořádnou a náročnou situaci, kdy je všechno jinak, je nabourán běžný životní rytmus, na který jsme byli dlouhodobě nastaveni atd.

Každý máme určitou (větší nebo menší) “zónu komfortu” tj. prostředí (vnější, vnitřní, lidé, aktivity, podněty,  věci atpod.), v němž se pohybujeme nejčastěji, tedy je pro nás dobře známé, s přehledem se v něm orientujeme a tedy se cítíme jistě a bezpečně. Určitě je nezbytné z této své zóny v rámci svých možností vystupovat  a tím ji rozšiřovat, jinak bychom prostě duševně ustrnuli, stejně tak důležité je umět si ji v případě ohrožení bránit či si ji udržet. A to je to o co tu běží. Mnozí z nás přišli o práci, jiní zas pracují z domova (což je úplně něco jiného zvláště, když i děti jsou stále doma), určitě se každému změnil diář co se týče aktivit, k nepoznání jiná je i atmosféra města. Na tyto razantní změny náš systém silně reaguje,  ať už si to uvědomujeme nebo ne. Reaguje přirozeně s Inteligencí dalece přesahující naše vědomí a rozum, tak, aby nás chránil a udržel ve stavu bezpečí,  bez něhož jsme vždy v nějaké míře v disharmonii a destabilizováni.

Např. v těle je hodně napětí či bolest, myšlení může být překotné a chaotické nebo naopak utlumené, emocionálně můžeme  být stažení či naopak excitovaní a podrážděni a to pak všechno má samozřejmě vliv na naši komunikaci  s okolím, a naše vztahy, kde chybí pocit vzájemnosti a sounáležitosti. Pokud se sami sebe v duchu zeptáme jak se cítíme právě teď v tuto chvíli, jak nám je, pokud tuto otázku procítíme (níže uvedu jednoduchá, praktická cvičení), dostaneme cenné “odpovědi” na to, jaké jsou naše skutečné potřeby, jak je naplnit, a jak sebe sama uvést do většího stavu klidu a pohody. Neznamená to samozřejmě že budeme záhy naprosto “hepy”, ale prostě budeme se cítit  o něco lépe, než před tím a o to jde. A když tato malá cvičení zařadíme do našeho každodenního “jídelníčku”, budou se dít opravdové zázraky 🙂

PRAKTICKY:

Otázka “jak mi je, jak se cítím právě teď?” nás přivádí od rušivých a stresujících podnětů zvenčí (které si často ani neuvědomujeme, může jít o zdánlivé maličkosti) prostě k sobě samým a tím, že si lépe a jasněji  uvědomujeme  jak se cítíme a co se v nás děje, lépe se orientujeme (např. v tom, co nám bere pocit pohody, nebo co bychom potřebovali, abychom jej cítili). Můžeme si třeba uvědomit, že nás velmi nepříjemně bolí za krkem a tak si jej trochu rozcvičit a uvolnit. Nebo že už máme dost sezení u počítače a že se chceme trochu projít (třeba jsme si ani nevšimli jak tak zíráme do monitoru, že je venku krásně 🙂 ). Nebo že jsme velmi unavení a potřebujeme si odpočinout. Zní to možná banálně, ale pravdou je (a říkám to s letitou zkušeností se sebou i se svými klienty), že často si našich pocitů nejsem vůbec vědomi, zvláště pak, pokud řešíme nějaké pracovní záležitosti a jsme pouze “v hlavě”. Můžeme objevit samozřejmě úplně jiné a mnohem hlubší věci, každý z nás je jiný.

ZDE JE PÁR ZPŮSOBŮ, JAK SE “ZEPTAT”. CVIČENÍ JSOU SEŘAZENY OD NEJJEDNODUŠŠÍHO PO
NÁROČNĚJŠÍ. VYBERTE SI TO, KTERÉ VÁM SEDÍ NEJLÉPE, TO VÁM PŘINESE NEJLEPŠÍ VÝSLEDKY! PRO KAŽDÉHO JE DOBRÉ A MOŽNÉ NĚCO JINÉHO. NEJDE O TO SE PŘEKONÁVAT, ALE CÍTIT SE  DOBŘE 🙂 IDEÁLNÍ JE “ZEPTAT SE” ASPOŇ TŘIKRÁT DENNĚ, ALE LEPŠÍ JEDNOU,  NEŽ VŮBEC 🙂

1) nahlas nebo v duchu se sám/a sebe zeptám se zavřenýma očima a chvíli takto zůstanu. Ideálně o samotě a tichu

2) uvědomím si prostě dech a cca půl – 1 minutu s ním pozorností zůstanu. Ideálně se zavřenýma očima a o samotě.  Jde to snadněji. Pokud podobná cvičení znáte a děláte, pak není problém se naladit na svůj dech kdykoliv, třeba  i v tramvaji nebo supermarketu 🙂

3) najdu si 3 – 5 minut, kdy mohu být o samotě. Zavřu oči, v sedě či v leže na zádech  (ale i ve stoje lze,
když to jinak není možné) si jednu ruku položím na  střed hrudníku a druhou na břicho. Pozornost přenesu do dlaní, břicha a hrudníku, ev. na to jak se při dechu pohybují

Tip: cvičení je možné samozřejmě provádět kdykoliv, ale pokud jsme to nikdy nedělali, tak je to jako se vším.  “Pokud udržíme řád, řád udrží nás”, jak říká můj milý přítel. Stanovte si kdy. Třeba ráno, v poledne, večer.  Snídaně, oběd, večeře. Nebo si nařiďte mobil

Přeji vám všem, abyste měli opravdu dobré dny
a dopřáli si každý den laskavou péči o sebe samé. Každý si ji zasloužíme

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Důležitost propojení v čase Corona viru

Jak se vám daří? Jak se cítíte? Jak to zvládáte?
Určitě (a nebo třeba taky ne) jste si během uplynulých týdnů našli alespoň nějaký základní způsob, jak se psychicky srovnat a nacházíte možnosti jak věci dělat jinak, než jsme byli zvyklí. Právě to je úžasný potenciál této současné situace, která za poslední dvě generace nemá obdoby. Je to obrovská a krásná výzva pro nás všechny, pro celý svět!

Slovo “krize” neznamená něco a priori špatného. Přesný význam tohoto slova je “rozhodná chvíle, obrat ve vývoji”. Prostě příležitost něco změnit, něco, co už nefunguje. Každá krize, ať už osobní, ve vztazích, globální…. něco pročišťuje, vyvádí nás ze zatuchlého sklepení ven na světlo. A pokud jsme v tom sklepě dlouho, tak to oči samozřejmě bolí. Jíme chleba o dvou kůrkách a to platí i v těch náročných situacích. Nyní s pozastavením ekonomiky se naše planeta znovu může nadechnout a možná jsme se spolu s ní nadechli i my, když nyní máme čas dělat věci, na které nám nikdy jaksi ” čas nezbýval” 🙂

A rozhodně toto vše neříkám z pozice člověka, který tzv. “všechno zvládá”. Takový člověk neexistuje. Já sama jsem po prvních 14-ti dnech, kdy jsem veškerou svoji energii vrhla na podporu druhých a myslela jsem si jak to skvěle dávám, si sáhla pěkně na dno. Nevědomě jsem byla pod obrovským tlakem a stresem, jen jsem si to nepřipouštěla.

A to je také praktická rada pro vás: nepodceňujte momentální vypjatou situaci, v níž se nacházíme. Kolektivní atmosféra ohrožení, vypadnutí z běžného rytmu, ztráta práce nebo radikální změna pracovních podmínek, sociálních kontaktů, izolace a mnoho dalšího… za těchto extrémních okolností i situace, kterou jsme třeba běžně zvládli sami, může být pro nás ohrožující. Nebojte si říct o pomoc, i kdybyste byli zvyklí třeba jako já být spíš na “druhé straně barikády”. A udělejte to včas! Buďme zodpovědní k sobě i ostatním.

Sami nezvládneme nic. Co je nyní naprosto klíčové – zůstat navzájem propojeni. Paradoxně nás k tomu tato situace, která fyzický kontakt umožňuje minimálně, vede. Zůstaňme pospolu a hledejme cesty jak. Pokud žijete s rodinou, nezapomínejte, prosím, na své přátelé a známé, kteří možná žijí sami a potřebují podporu. Volejte si s rodiči, prarodiči. Zvláště senioři naši pomoc nyní potřebují. Využívejte technologie. Existuje Skype, Zoom, sociální sítě, které nyní umožňují vzájemnost, sdílení a podporu, a lze se sejít i ve větším počtu lidí. Co se týče mne, jsem na mailu a telefonu, pokud budu moct, ráda pomohu. A v neposlední řadě zde existují a fungují nonstop krizová centra. Nebojte se je v případě nouze kontaktovat.
RIAPS tel: 222 586 768,
Centrum krizové intervence tel: 284 016 110

Zatím vám všem přeji pevnou půdu pod nohama a klidnou mysl, a protože nyní mám hodně času fotit posílám trochu jara 🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Zimní chillout

Zima nabírá svůj dech (i když letos to vypadá na dech velmi mělký a krátký) a mnozí z nás už touží svléci ze sebe všechny ty vrstvy šatstva a vystavit se hřejivým paprskům slunce a vůni otevírající se země. Zde tip jak si zkrátit čekání

HORKÁ ČOKOLÁDA S CHILLI
Tímto nápojem uspokojíte své chuťové pohárky a nadchnete každou návštěvu. Obzvlášť v zimě dokáže chilli čokoláda velmi zahřát

1 litr 12% smetany (postačí i mléko, pokud smetanu nemáte)
200 g kvalitní hořké čokolády
1 vanilkový lusk
1 svitek skořice
1 chilli paprička
3 lžíce medu (může být i cukr)
250 ml vody

Nejdříve rozřízněte chilli papričku a vyndejte z ní semínka. Poté ji vložte do kastrůlku, zalijte vodou a nechte vařit, dokud se voda nezredukuje na polovinu. Do jiného hrnce nalijte smetanu, přidejte rozpůlený vanilkový lusk a skořici a přiveďte opatrně k varu. Poté stáhněte plamen na minimum, vložte nalámanou čokoládu, oslaďte medem a míchejte do úplného rozpuštění. Následně vyndejte koření a po troškách přilévejte chilli vývar, dokud nebude chuť čokolády podle vás ideální.

Dobrou chuť 🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Jsou pro vás Vánoce opravdu časem radosti?

Ráda bych zde sdílela jeden nádherný článek inspirovaný myšlenkami holandského kněze Henriho Nouwena. Zvláště nyní před Vánoci, kdy mnozí z nás jsou pod silným tlakem vše stihnout, se všemi se setkat, kdy máme plné diáře oslav a rodinných návštěv, a když se konečně vrátíme domů, ještě cítíme závazek téhož na virtuálních sociálních sítích. V tom všem se pak zcela vytrácí naše přirozená autenticita, vnitřní prostor, v němž bychom mohli spočívat a naplnit tak vlastní hluboké potřeby (ať již vědomé či nevědomé) skutečné vzájemné blízkosti, přijetí a ryzí, ničím nepodmíněné radosti a hojnosti.

“Mnoho lidí dnes netrpí nedostatkem sdílení, ale naopak nadmírou prázdného tlachání. Neustálé sdílení zážitků, myšlenek a vlastního života nás postupně duchovně vyprazdňuje a ochuzuje.

Otevřenost neexistuje bez uzavřenosti, píše Henri Nouwen ve své knize Duchovní život jako cesta. Neustálý důraz na komunikaci a sdílení, náš moderní nepsaný příkaz, že pro sebe navzájem musíme být průhlední a dostupní, ve výsledku tvoří vyprázdněné, závislé a dusivé vztahy. Slova podle něj ztrácejí svou sílu, pokud se nezrodila z ticha vlastního nitra, protože právě ticho a uzavřenost jsou podkladem pro následné skutečné propojení.” Více ZDE

Nám všem přeji ty opravdu radostné Vánoce! 🙂

 

Henry J. M. Nouwen

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Prostě se na to vykašlete

Všichni máme nějaké potíže, starosti, bolesti a trápení. Ty přirozeně život přináší. Ale ve skutečnosti opravdu jediná potíž je, že si myslíme, že právě to „moje“ trápení je tou nejdůležitější věcí na světě. Když nás něco trápí, je velmi těžké se tím nezabývat, nemít toho doslova „plnou hlavu“. Ale čím víc na to budeme myslet, tím náš tzv. problém bude větší a větší. Tak to prostě funguje: čemu věnujeme pozornost, tomu dáváme sílu. A tak se může stát, že se náš život bude točit jen kolem našich starostí a bude jeden velký problém. Opravdu chceme takový život?

Zkuste 21 dní (to je doba, po níž může jakákoliv změna proniknout do vědomí i těla) každý večer lehnout si na podlahu a jenom dýchat doprostřed hrudníku. Nádech – přijímám mír a klid, výdech – pouštím všechna svoje trápení, vše co nepotřebuji. Stačí 5 minut. Pouhých 5 minut z oněch čtyřiadvaceti hodin a svět se změní. Ukáže vám svou radostnou a milující tvář plnou pestrých barev  🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Smutek k životu patří, společnost ale chce “hepy” a výkonné roboty

Na smutek a bolest je třeba si udělat čas. Zní vám to podivně nebo až podezřele?

Velmi dobře znám takový ty “moudrý” zaříkavadla (btw. které jsou schopna, pokud je člověk přijme za vlastní,  stát se tím nejprudším jedem) typu: “Nojo, on/a nemá co dělat, tak se v sobě šťourá”. A co když je to jinak? Co když prostě on/a cítí, že krom toho, že život přináší povinnosti je tím nejdůležitějším a skutečným závazkem Životu udělat prostor pro svá srdce a otevřít se tomu, co je v nich ukryto či roky nebo desetiletí dušeno? Co když právě ten rádoby zodpovědný a činorodý člověk, který se “v sobě nešťourá” a stále něco “musí”  (a pokud zrovna ne, jistě si něco okamžitě najde) je pouze otrokem společenského tlaku a útěku před sebou samým?

„Smutek je základní emoce, přirozená, vrozená. Pomáhá odžít a vyčistit trápení, která v životě nastanou,“ vysvětluje v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Leona Dyrehauge. Více ZDE

 

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost

Máj, lásky čas…

„ Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj….“

Láska. První, romantická, vášnivá, zralá a hluboká, vyčpělá, platonická, nešťastná, naplněná, doposud nenalezená a nepoznaná… Jak to máte Vy? 🙂

V současné době žijí miliony lidí v tíživém vnitřním rozporu. Na jedné straně toužíme po pocitech a vztazích, které jsou intenzivní a naplňující. Současně však máme velké obavy se takovým prožitkům otevřít. Možná kdesi na začátku otevřenost byla. Ale pak přišlo jedno zranění, za ním další… a spolu s tím kdesi uvnitř rozhodnutí, že takto se už nenecháme dál zraňovat. Mnohým tato opatrnost a podvědomý strach brání navázat bližší vztah s druhými lidmi, životním partnerem, eventuálně obojí. A snad ještě větší množství lidí žije odcizené vztahy, ve kterých partneři žijí „vedle sebe“ a nikoliv spolu a pečlivě se schovávají do svých obranných krunýřů.

Když jdeme o úroveň hlouběji zjistíme, že se uzavíráme sami před sebou. Že jsme ztratili autentický, hluboký kontakt s vlastními pocity, emocemi a touhami. Se životem. Že cítíme “tak trochu” nebo nic moc. Že vlastně už nevíme, co by nám udělalo radost. Naše srdce je pečlivě zakryté vrstvami obav, které fungují jako emoční brnění. To nás sice chrání před bolestí, ale spolu s tím nám zabraňuje cítit i lásku a radost. První vrstvy emočního brnění jsme si zpravidla začali vytvářet už v dětství. Velké množství lidí vyrostlo bez jednoho z rodičů. Nebo tam jeden i oba nebyli přítomní tak, jak jsme jako děti toužily a bylo pro nás nezbytnou, životní potřebou. Pro dítě je to taková bolest, že se spontánně uzavírá. Pochopitelně hrají velkou roli už první chvíle života a případné odloučení novorozence od maminky (běžná praxe v porodnici). Čerstvá miminka bez symbiotického kontaktu, na němž závisí jejich život, řvou své zoufalství do světa někdy až do úplné rezignace a totálního otupění, aby zachovala alespoň své základní biologické funkce.

Tyto primární životní “otisky” podvědomě modelujeme i v dalších vztazích svého dospělého života. Přátele a partnery si pouštíme k tělu jen natolik, nakolik to dokážeme. A pokud naše hluboká potřeba kontaktu a lásky s oběma rodiči nebyla plně nasycena v raném dětství, máme tendenci vstupovat s lidmi do polovičatých vztahů plných emočních kompromisů, nebo se vztahům podvědomě zcela vyhýbáme. A tak řada lidí volí život o samotě, nebo “samotu ve dvou” a svoji hlubokou, vytěsněnou potřebu lásky, doteku, kontaktu saturuje dostupnějšími způsoby a prostředky. Ale každá samota v sobě nese i bolest, prázdnotu a pečlivě střeženou touhu.

Je zde pro nás ještě nějaká jiná možnost? Ano. Neskrývat se, neutíkat. Odložit krůček po krůčku svá brnění a odvážit se podívat na své bolestivé jizvy a rány. To je zároveň i cesta k vlastnímu uzdravení, uzdravení našich vztahů a plnosti Bytí.

Přeji vám mnoho lásky ve vašem životě 🙂

Posted by Marika Mariewicz in Tečka nad Ypsilonem

Jarní očista těla a duše

Jaro je pravým časem pro vnitřní očistu těla. Je to období, kdy je organismus na detoxikaci nastaven nejlépe a po dlouhé zimě ji potřebuje. Zde je v kostce pár tipů, jak se „jarně vyladit“:

Po zimním období jsou funkce organismu oslabeny. K účinnému restartu patří zvýšení přísunu vitamínu C. Co se týče jarní očisty, stačí jít na procházku a všechno máte přímo na talíři. Kopřiva, pampeliška, sedmikráska čistí krev a posilují játra. Dáváme na chleba, do pomazánek, salátů, polévek nebo připravíme jako čaj. Není náhoda, že k jaru se přiřazuje v Tradiční čínské medicíně zelená barva, takže pokračujeme petrželí, pažitkou, česnekem medvědím, řeřichou, špenátem a naklíčeným obilím, ev. sáhneme po tzv. „zelených potravinách“ (Mladý ječmen, Chlorella), které, co se týče restartu organismu, pro mne osobně neodmyslitelné Do jídelníčku nezapomeneme zařadit semena (např. slunečnice nebo sezam jsou přímo balzám pro játra pro svůj obsah bílkovin a vitamínu B a E). Ze zeleniny jsou výborné ředkvičky, červená řepa, mrkev nebo kysané zelí, z ovoce pak jaro nabízí na podporu správné funkce našeho těla jahody a třešně. Pijeme šípkový, ibiškový či meduňkový čaj, ideální pro očistu jater a žlučníku je vypít na lačno vymačkaný citrón s polévkovou lžící olivového oleje a čerstvou mrkvovou šťávou. Jídlo tolik nevaříme, ale jíme ve větším množství stravu syrovou nebo jen lehce tepelně upravenou. Čemu je dobré se naopak vyhnout je alkohol, živočišné tuky, tučná masa, uzeniny, vejce, větší množství soli. Omezíme mléčné výrobky na občasné přírodní, kysané.

Na keltský Beltine (dnešní „Čáry“) lidé oslavovali příchod jara, tepla a zrození. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

Očišťujeme-li své tělo, očišťujeme zároveň svým způsobem i svou mysl a ostatní úrovně vědomí. A naopak. Když máme dobré životní období a jsme šťastní, máme najednou mnohem více vitality, zlepší se nám zažívání, přestane nás zlobit krční páteř, rozzáří se pleť, i pohyby a držení těla jsou najednou mladistvé a plné života. Zkrátka cítíme se i vypadáme skvěle. “Uhasit starý oheň v krbu a zapálit nový” je prostě dobré. Je dobré zbavit se starého a nepotřebného a vytvořit tak ve svém nitru místo pro hodnoty, které náš život učiní smysluplnějším a radostnějším. Neznám krásnější okamžiky, než když se ve mně něco pohne, zboří (většinou to, co již bylo léta na spadnutí) a člověk uvidí svět a sám sebe trochu jinak. Jasněji, barevněji, podstatněji.

Občas je potřebné si udělat v sobě inventuru a na chvíli se zastavit (vždyť tak málo to děláme a tak mnoho je nám toho zapotřebí). Udělat si prostě čas sami na sebe. Na jeden večer, na jeden den o víkendu, nebo kdo může i déle. Chvíle o samotě přináší mnoho, zvláště trávíme-li tento čas tak, že se oprostíme od běžné rutiny a těch všech „neodkladných“ činností. Ideálním místem je příroda, kde se myšlenky většinou samy zklidní a my můžeme hlouběji nahlédnout do svého srdce. Netřeba ničeho víc, než klidu mysli, protože naše srdce dobře ví, co nám neslouží a brzdí nás na naší životní cestě. Mohou to být staré křivdy, které jsme dotyčnému nedokázali odpustit, situace, jejichž řešení neustále odkládáme, připoutanost k něčemu či někomu, kdo už do našeho života prostě nepatří, letitý strach přiznat před někým či před sebou samým svoji životní chybu. Opustit staré věci lze i symbolicky, kdy si napíšete na papír konkrétní formulku v přítomném čase (např. odpouštím ti) a papír rituálně spálíte v ohni. Po svém návratu pak, bude-li toho zapotřebí, uděláte ty správné kroky. Tak, aby váš život rozkvetl v plné své kráse.

Posted by Marika Mariewicz in Tipy pro zdraví a radost