Tipy pro zdraví a radost

Další den. Další nový den. Volba. Mohu do něj vstoupit zcela nevědomě v unavujícím pazvyku automatismů, omšelé každodenní samozřejmosti a duševní netečnosti, s tím, že vím, co bude, co by mělo být, jaký je svět, kým jsem a kým jsou ti druzí. A nebo se probudím a nový den přijmu s dychtivostí očekávání jako ještě nerozbalený dárek, jako překvapení od milované bytosti. Nezáleží na tom jaká je moje minulost, nezáleží ani na mých představách o budoucnosti (tedy pokud nechci celých oněch čtyřiadvacet zbrusu nových hodin strávit na hřbitově). K tomu, aby se tento den stal pro nás opravdu vzácným darem a nikoliv úkolem, nezbytnou zátěží či nudou nepotřebujeme žádné speciální dovednosti. Nepotřebujeme znalosti ani žádnou hlubokou duchovní zralost. Úplně všechno čeho je zapotřebí máme, a to už teď, právě v tento den, v tuto chvíli. Jsou to naše vlastní oči, uši, dech, tělo a (jakkoliv třeba jen nepatrná, neobratná, sotva zachytitelná, chvilková,..) reakce, jediná skutečně dobrá odpověď na tento jedinečný dar: prosté poděkování, vděčnost a trocha dětské otevřenosti.

Posílám pár slunečních paprsků, když už nejsou týdny vidět 🙂

Nic nedusí člověka tak, jako jeho vlastní uzavřenost a oddělenost. Touto nemocí jsme nakaženi v určité míře všichni i celá lidská společnost. Buďme co nejvíce v toto nádherné období ve spojení s přírodou. Lesem, loukou, vodou,  teplem, zemí. Dotek, ona prařeč světa, spojuje. Zapomněli jsme význam této řeči, její ohromnou sílu, moc  a především nezbytnost v každém (nejen) lidském životě, který by zde nebyl bez lásky. Tolika lidem se doteku nedostává. Tolik lidí se doteku bojí…

Zujte si své nové sandály a nechte svá chodidla spojit se zemí. Začneme být více pozorní k svému tělu, na které tak často zapomínáme a těžko se v něm zabydlujeme. Na chodidlech je také velmi mnoho nervových zakončení. Mj. díky jejich stimulaci jsme najednou jakoby opravdu živí. Svlékněte si oblečení a ponechte vaše tělo v náruči větru,  slunce a vody. Koupat se nahý ve volné přírodě není projev nějakého frivolního exhibicionismu, ani to není nepatřičné, zrovna tak jako není nepatřičné být přímý, otevřený a pravdivý. Není třeba být členem spolku naturistů, ani mít průkazku do nudaklubu, zde v Čechách spíš než v jiných tzv. civilizovaných zemích si lze naštěstí najít tiché a osamocené místo. Zažijete tak ničím nenahraditelný pocit skutečné svobody a přirozenosti, který známe  z dětství, kdy nám ještě v hlavách nestrašily zástupy předsudků, studu a všemožných tabu. Projděte se bosky ráno rosou, v noci se dívejte na hvězdy a pocítíte, jak vaše starosti a všechny ty “důležité věci”, které nás honí do každodenního cvalu, nemají vůbec žádnou platnost. Naslouchejte ševelení listí stromů, spřátelte se s některým  z nich. Přitiskněte své tělo k jeho kmeni, obejměte jej a můžete pocítit prasílu života.

A pokud je tohle na vás moc “ezo”, tak prostě sbírejte houby, natrhejte si plnou hrst ostružin nebo borůvek  přímo z keře, choďte na procházky a jezděte na výlety, foťte, zalévejte květiny na zahrádce či v truhlících, štípejte dříví, běhejte a pokud třeba cvičíte jógu, zacvičte si ráno při východu nebo západu slunce. Inspiraci  se meze nekladou a léto, vrchol rozpuku života, jí vám nabízí bezedně a zcela bezplatně 🙂

Krásné, slunné dny!

Milí klienti, přátelé, čtenáři
Nejdříve se chci zeptat, jak se vám daří, jak vám je, jak se cítíte. Není to žádná úvodní fráze. Totiž zastavit se během každého dne a chvíli setrvat s touto otázkou je nesmírně důležité a je
to také naprostý základ k tomu, abychom se opravdu dobře CÍTILI a ne si třeba  jen mysleli, že to tak nějak plus mínus je. Zvláště nyní, kdy všichni prožíváme již delší dobu mimořádnou a náročnou situaci, kdy je všechno jinak, je nabourán běžný životní rytmus, na který jsme byli dlouhodobě nastaveni atd.

Každý máme určitou (větší nebo menší) “zónu komfortu” tj. prostředí (vnější, vnitřní, lidé, aktivity, podněty,  věci atpod.), v němž se pohybujeme nejčastěji, tedy je pro nás dobře známé, s přehledem se v něm orientujeme a tedy se cítíme jistě a bezpečně. Určitě je nezbytné z této své zóny v rámci svých možností vystupovat  a tím ji rozšiřovat, jinak bychom prostě duševně ustrnuli, stejně tak důležité je umět si ji v případě ohrožení bránit či si ji udržet. A to je to o co tu běží. Mnozí z nás přišli o práci, jiní zas pracují z domova (což je úplně něco jiného zvláště, když i děti jsou stále doma), určitě se každému změnil diář co se týče aktivit, k nepoznání jiná je i atmosféra města. Na tyto razantní změny náš systém silně reaguje,  ať už si to uvědomujeme nebo ne. Reaguje přirozeně s Inteligencí dalece přesahující naše vědomí a rozum, tak, aby nás chránil a udržel ve stavu bezpečí,  bez něhož jsme vždy v nějaké míře v disharmonii a destabilizováni.

Např. v těle je hodně napětí či bolest, myšlení může být překotné a chaotické nebo naopak utlumené, emocionálně můžeme  být stažení či naopak excitovaní a podrážděni a to pak všechno má samozřejmě vliv na naši komunikaci  s okolím, a naše vztahy, kde chybí pocit vzájemnosti a sounáležitosti. Pokud se sami sebe v duchu zeptáme jak se cítíme právě teď v tuto chvíli, jak nám je, pokud tuto otázku procítíme (níže uvedu jednoduchá, praktická cvičení), dostaneme cenné “odpovědi” na to, jaké jsou naše skutečné potřeby, jak je naplnit, a jak sebe sama uvést do většího stavu klidu a pohody. Neznamená to samozřejmě že budeme záhy naprosto “hepy”, ale prostě budeme se cítit  o něco lépe, než před tím a o to jde. A když tato malá cvičení zařadíme do našeho každodenního “jídelníčku”, budou se dít opravdové zázraky 🙂

PRAKTICKY:

Otázka “jak mi je, jak se cítím právě teď?” nás přivádí od rušivých a stresujících podnětů zvenčí (které si často ani neuvědomujeme, může jít o zdánlivé maličkosti) prostě k sobě samým a tím, že si lépe a jasněji  uvědomujeme  jak se cítíme a co se v nás děje, lépe se orientujeme (např. v tom, co nám bere pocit pohody, nebo co bychom potřebovali, abychom jej cítili). Můžeme si třeba uvědomit, že nás velmi nepříjemně bolí za krkem a tak si jej trochu rozcvičit a uvolnit. Nebo že už máme dost sezení u počítače a že se chceme trochu projít (třeba jsme si ani nevšimli jak tak zíráme do monitoru, že je venku krásně 🙂 ). Nebo že jsme velmi unavení a potřebujeme si odpočinout. Zní to možná banálně, ale pravdou je (a říkám to s letitou zkušeností se sebou i se svými klienty), že často si našich pocitů nejsem vůbec vědomi, zvláště pak, pokud řešíme nějaké pracovní záležitosti a jsme pouze “v hlavě”. Můžeme objevit samozřejmě úplně jiné a mnohem hlubší věci, každý z nás je jiný.

ZDE JE PÁR ZPŮSOBŮ, JAK SE “ZEPTAT”. CVIČENÍ JSOU SEŘAZENY OD NEJJEDNODUŠŠÍHO PO
NÁROČNĚJŠÍ. VYBERTE SI TO, KTERÉ VÁM SEDÍ NEJLÉPE, TO VÁM PŘINESE NEJLEPŠÍ VÝSLEDKY! PRO KAŽDÉHO JE DOBRÉ A MOŽNÉ NĚCO JINÉHO. NEJDE O TO SE PŘEKONÁVAT, ALE CÍTIT SE  DOBŘE 🙂 IDEÁLNÍ JE “ZEPTAT SE” ASPOŇ TŘIKRÁT DENNĚ, ALE LEPŠÍ JEDNOU,  NEŽ VŮBEC 🙂

1) nahlas nebo v duchu se sám/a sebe zeptám se zavřenýma očima a chvíli takto zůstanu. Ideálně o samotě a tichu

2) uvědomím si prostě dech a cca půl – 1 minutu s ním pozorností zůstanu. Ideálně se zavřenýma očima a o samotě.  Jde to snadněji. Pokud podobná cvičení znáte a děláte, pak není problém se naladit na svůj dech kdykoliv, třeba  i v tramvaji nebo supermarketu 🙂

3) najdu si 3 – 5 minut, kdy mohu být o samotě. Zavřu oči, v sedě či v leže na zádech  (ale i ve stoje lze,
když to jinak není možné) si jednu ruku položím na  střed hrudníku a druhou na břicho. Pozornost přenesu do dlaní, břicha a hrudníku, ev. na to jak se při dechu pohybují

Tip: cvičení je možné samozřejmě provádět kdykoliv, ale pokud jsme to nikdy nedělali, tak je to jako se vším.  “Pokud udržíme řád, řád udrží nás”, jak říká můj milý přítel. Stanovte si kdy. Třeba ráno, v poledne, večer.  Snídaně, oběd, večeře. Nebo si nařiďte mobil

Přeji vám všem, abyste měli opravdu dobré dny
a dopřáli si každý den laskavou péči o sebe samé. Každý si ji zasloužíme

Jak se vám daří? Jak se cítíte? Jak to zvládáte?
Určitě (a nebo třeba taky ne) jste si během uplynulých týdnů našli alespoň nějaký základní způsob, jak se psychicky srovnat a nacházíte možnosti jak věci dělat jinak, než jsme byli zvyklí. Právě to je úžasný potenciál této současné situace, která za poslední dvě generace nemá obdoby. Je to obrovská a krásná výzva pro nás všechny, pro celý svět!

Slovo “krize” neznamená něco a priori špatného. Přesný význam tohoto slova je “rozhodná chvíle, obrat ve vývoji”. Prostě příležitost něco změnit, něco, co už nefunguje. Každá krize, ať už osobní, ve vztazích, globální…. něco pročišťuje, vyvádí nás ze zatuchlého sklepení ven na světlo. A pokud jsme v tom sklepě dlouho, tak to oči samozřejmě bolí. Jíme chleba o dvou kůrkách a to platí i v těch náročných situacích. Nyní s pozastavením ekonomiky se naše planeta znovu může nadechnout a možná jsme se spolu s ní nadechli i my, když nyní máme čas dělat věci, na které nám nikdy jaksi ” čas nezbýval” 🙂

A rozhodně toto vše neříkám z pozice člověka, který tzv. “všechno zvládá”. Takový člověk neexistuje. Já sama jsem po prvních 14-ti dnech, kdy jsem veškerou svoji energii vrhla na podporu druhých a myslela jsem si jak to skvěle dávám, si sáhla pěkně na dno. Nevědomě jsem byla pod obrovským tlakem a stresem, jen jsem si to nepřipouštěla.

A to je také praktická rada pro vás: nepodceňujte momentální vypjatou situaci, v níž se nacházíme. Kolektivní atmosféra ohrožení, vypadnutí z běžného rytmu, ztráta práce nebo radikální změna pracovních podmínek, sociálních kontaktů, izolace a mnoho dalšího… za těchto extrémních okolností i situace, kterou jsme třeba běžně zvládli sami, může být pro nás ohrožující. Nebojte si říct o pomoc, i kdybyste byli zvyklí třeba jako já být spíš na “druhé straně barikády”. A udělejte to včas! Buďme zodpovědní k sobě i ostatním.

Sami nezvládneme nic. Co je nyní naprosto klíčové – zůstat navzájem propojeni. Paradoxně nás k tomu tato situace, která fyzický kontakt umožňuje minimálně, vede. Zůstaňme pospolu a hledejme cesty jak. Pokud žijete s rodinou, nezapomínejte, prosím, na své přátelé a známé, kteří možná žijí sami a potřebují podporu. Volejte si s rodiči, prarodiči. Zvláště senioři naši pomoc nyní potřebují. Využívejte technologie. Existuje Skype, Zoom, sociální sítě, které nyní umožňují vzájemnost, sdílení a podporu, a lze se sejít i ve větším počtu lidí. Co se týče mne, jsem na mailu a telefonu, pokud budu moct, ráda pomohu. A v neposlední řadě zde existují a fungují nonstop krizová centra. Nebojte se je v případě nouze kontaktovat.
RIAPS tel: 222 586 768,
Centrum krizové intervence tel: 284 016 110

Zatím vám všem přeji pevnou půdu pod nohama a klidnou mysl, a protože nyní mám hodně času fotit posílám trochu jara 🙂

Zima nabírá svůj dech (i když letos to vypadá na dech velmi mělký a krátký) a mnozí z nás už touží svléci ze sebe všechny ty vrstvy šatstva a vystavit se hřejivým paprskům slunce a vůni otevírající se země. Zde tip jak si zkrátit čekání

HORKÁ ČOKOLÁDA S CHILLI
Tímto nápojem uspokojíte své chuťové pohárky a nadchnete každou návštěvu. Obzvlášť v zimě dokáže chilli čokoláda velmi zahřát

1 litr 12% smetany (postačí i mléko, pokud smetanu nemáte)
200 g kvalitní hořké čokolády
1 vanilkový lusk
1 svitek skořice
1 chilli paprička
3 lžíce medu (může být i cukr)
250 ml vody

Nejdříve rozřízněte chilli papričku a vyndejte z ní semínka. Poté ji vložte do kastrůlku, zalijte vodou a nechte vařit, dokud se voda nezredukuje na polovinu. Do jiného hrnce nalijte smetanu, přidejte rozpůlený vanilkový lusk a skořici a přiveďte opatrně k varu. Poté stáhněte plamen na minimum, vložte nalámanou čokoládu, oslaďte medem a míchejte do úplného rozpuštění. Následně vyndejte koření a po troškách přilévejte chilli vývar, dokud nebude chuť čokolády podle vás ideální.

Dobrou chuť 🙂

Ráda bych zde sdílela jeden nádherný článek inspirovaný myšlenkami holandského kněze Henriho Nouwena. Zvláště nyní před Vánoci, kdy mnozí z nás jsou pod silným tlakem vše stihnout, se všemi se setkat, kdy máme plné diáře oslav a rodinných návštěv, a když se konečně vrátíme domů, ještě cítíme závazek téhož na virtuálních sociálních sítích. V tom všem se pak zcela vytrácí naše přirozená autenticita, vnitřní prostor, v němž bychom mohli spočívat a naplnit tak vlastní hluboké potřeby (ať již vědomé či nevědomé) skutečné vzájemné blízkosti, přijetí a ryzí, ničím nepodmíněné radosti a hojnosti.

“Mnoho lidí dnes netrpí nedostatkem sdílení, ale naopak nadmírou prázdného tlachání. Neustálé sdílení zážitků, myšlenek a vlastního života nás postupně duchovně vyprazdňuje a ochuzuje.

Otevřenost neexistuje bez uzavřenosti, píše Henri Nouwen ve své knize Duchovní život jako cesta. Neustálý důraz na komunikaci a sdílení, náš moderní nepsaný příkaz, že pro sebe navzájem musíme být průhlední a dostupní, ve výsledku tvoří vyprázdněné, závislé a dusivé vztahy. Slova podle něj ztrácejí svou sílu, pokud se nezrodila z ticha vlastního nitra, protože právě ticho a uzavřenost jsou podkladem pro následné skutečné propojení.” Více ZDE

Nám všem přeji ty opravdu radostné Vánoce! 🙂

Henry J. M. Nouwen

Všichni máme nějaké potíže, starosti, bolesti a trápení. Ty přirozeně život přináší. Ale ve skutečnosti opravdu jediná potíž je, že si myslíme, že právě to „moje“ trápení je tou nejdůležitější věcí na světě. Když nás něco trápí, je velmi těžké se tím nezabývat, nemít toho doslova „plnou hlavu“. Ale čím víc na to budeme myslet, tím náš tzv. problém bude větší a větší. Tak to prostě funguje: čemu věnujeme pozornost, tomu dáváme sílu. A tak se může stát, že se náš život bude točit jen kolem našich starostí a bude jeden velký problém. Opravdu chceme takový život?

Zkuste 21 dní (to je doba, po níž může jakákoliv změna proniknout do vědomí i těla) každý večer lehnout si na podlahu a jenom dýchat doprostřed hrudníku. Nádech – přijímám mír a klid, výdech – pouštím všechna svoje trápení, vše co nepotřebuji. Stačí 5 minut. Pouhých 5 minut z oněch čtyřiadvaceti hodin a svět se změní. Ukáže vám svou radostnou a milující tvář plnou pestrých barev  🙂

Na smutek a bolest je třeba si udělat čas. Zní vám to podivně nebo až podezřele?

Velmi dobře znám takový ty “moudrý” zaříkavadla (btw. které jsou schopna, pokud je člověk přijme za vlastní,  stát se tím nejprudším jedem) typu: “Nojo, on/a nemá co dělat, tak se v sobě šťourá”. A co když je to jinak? Co když prostě on/a cítí, že krom toho, že život přináší povinnosti je tím nejdůležitějším a skutečným závazkem Životu udělat prostor pro svá srdce a otevřít se tomu, co je v nich ukryto či roky nebo desetiletí dušeno? Co když právě ten rádoby zodpovědný a činorodý člověk, který se “v sobě nešťourá” a stále něco “musí”  (a pokud zrovna ne, jistě si něco okamžitě najde) je pouze otrokem společenského tlaku a útěku před sebou samým?

„Smutek je základní emoce, přirozená, vrozená. Pomáhá odžít a vyčistit trápení, která v životě nastanou,“ vysvětluje v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Leona Dyrehauge. Více ZDE

Jaro je pravým časem pro vnitřní očistu těla. Je to období, kdy je organismus na detoxikaci nastaven nejlépe a po dlouhé zimě ji potřebuje. Zde je v kostce pár tipů, jak se „jarně vyladit“:

Po zimním období jsou funkce organismu oslabeny. K účinnému restartu patří zvýšení přísunu vitamínu C. Co se týče jarní očisty, stačí jít na procházku a všechno máte přímo na talíři. Kopřiva, pampeliška, sedmikráska čistí krev a posilují játra. Dáváme na chleba, do pomazánek, salátů, polévek nebo připravíme jako čaj. Není náhoda, že k jaru se přiřazuje v Tradiční čínské medicíně zelená barva, takže pokračujeme petrželí, pažitkou, česnekem medvědím, řeřichou, špenátem a naklíčeným obilím, ev. sáhneme po tzv. „zelených potravinách“ (Mladý ječmen, Chlorella), které, co se týče restartu organismu, pro mne osobně neodmyslitelné Do jídelníčku nezapomeneme zařadit semena (např. slunečnice nebo sezam jsou přímo balzám pro játra pro svůj obsah bílkovin a vitamínu B a E). Ze zeleniny jsou výborné ředkvičky, červená řepa, mrkev nebo kysané zelí, z ovoce pak jaro nabízí na podporu správné funkce našeho těla jahody a třešně. Pijeme šípkový, ibiškový či meduňkový čaj, ideální pro očistu jater a žlučníku je vypít na lačno vymačkaný citrón s polévkovou lžící olivového oleje a čerstvou mrkvovou šťávou. Jídlo tolik nevaříme, ale jíme ve větším množství stravu syrovou nebo jen lehce tepelně upravenou. Čemu je dobré se naopak vyhnout je alkohol, živočišné tuky, tučná masa, uzeniny, vejce, větší množství soli. Omezíme mléčné výrobky na občasné přírodní, kysané.

Na keltský Beltine (dnešní „Čáry“) lidé oslavovali příchod jara, tepla a zrození. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

Očišťujeme-li své tělo, očišťujeme zároveň svým způsobem i svou mysl a ostatní úrovně vědomí. A naopak. Když máme dobré životní období a jsme šťastní, máme najednou mnohem více vitality, zlepší se nám zažívání, přestane nás zlobit krční páteř, rozzáří se pleť, i pohyby a držení těla jsou najednou mladistvé a plné života. Zkrátka cítíme se i vypadáme skvěle. “Uhasit starý oheň v krbu a zapálit nový” je prostě dobré. Je dobré zbavit se starého a nepotřebného a vytvořit tak ve svém nitru místo pro hodnoty, které náš život učiní smysluplnějším a radostnějším. Neznám krásnější okamžiky, než když se ve mně něco pohne, zboří (většinou to, co již bylo léta na spadnutí) a člověk uvidí svět a sám sebe trochu jinak. Jasněji, barevněji, podstatněji.

Občas je potřebné si udělat v sobě inventuru a na chvíli se zastavit (vždyť tak málo to děláme a tak mnoho je nám toho zapotřebí). Udělat si prostě čas sami na sebe. Na jeden večer, na jeden den o víkendu, nebo kdo může i déle. Chvíle o samotě přináší mnoho, zvláště trávíme-li tento čas tak, že se oprostíme od běžné rutiny a těch všech „neodkladných“ činností. Ideálním místem je příroda, kde se myšlenky většinou samy zklidní a my můžeme hlouběji nahlédnout do svého srdce. Netřeba ničeho víc, než klidu mysli, protože naše srdce dobře ví, co nám neslouží a brzdí nás na naší životní cestě. Mohou to být staré křivdy, které jsme dotyčnému nedokázali odpustit, situace, jejichž řešení neustále odkládáme, připoutanost k něčemu či někomu, kdo už do našeho života prostě nepatří, letitý strach přiznat před někým či před sebou samým svoji životní chybu. Opustit staré věci lze i symbolicky, kdy si napíšete na papír konkrétní formulku v přítomném čase (např. odpouštím ti) a papír rituálně spálíte v ohni. Po svém návratu pak, bude-li toho zapotřebí, uděláte ty správné kroky. Tak, aby váš život rozkvetl v plné své kráse.

Pozdnímu létu (srpen, září) je přiřazován element Země. Je to období dozrávání a hojnosti, v životě člověka symbolizuje dospělost a již plnou zralost, tedy i stabilitu. Elementu Země je přiřazována orgánová dvojice Slezina-Žaludek, zajišťující transformaci potravy na životní energii. Není náhoda, že právě tyto orgány jsou uloženy v břišní dutině, tedy z hlediska prostorového uspořádání těla – v našem Středu. Nejen starověké civilizace Východu věděly o fundamentálním významu této oblasti pro náš život. I např. v Bibli je psáno „Moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.“ [Job, 40,11] . Toto místo našeho těla je generátorem energie, mj. i přítomností solárního plexu, tzn. sluneční, nervové pleteně.

Podobně jako Slunce není jen prostorovým středem naší sluneční soustavy, ale především jeho centrem energetickým, je tomu tak i v našem těle. Kultivací Středu se zabývá téměř každá tradice. Připomenu třeba jen asijská bojová umění, jógu, učení starých Druidů etc. Pokud nemáme silný Střed, chybí nám v životě zmiňovaná
stabilita a ukotvení, orientace v sobě i ve světě a z ní plynoucí jasnost úsudku, rozhodnost a především schopnost měnit naše představy v reálné činy. Se slabým Středem jsme vláčeni okolnostmi, nejsme pány svého života.

Zde nabízím několik jednoduchých cvičení, jak svůj Střed a tedy i jmenované orgány posílit:

1) Rozhýbejte své břicho

Životní síla proudí z oblasti Hary, jak je toto místo nazýváno v japonských bojových uměních, a značí „život“. Nachází se cca 3 palce pod pupkem. Na rozproudění této energie i energie solárního plexu se podílí především bránice. Je-li břicho stažené (např. vlivem stresu ) nebo naopak příliš ochablé, bránice nemůže fungovat správným způsobem. Je třeba, aby naše břišní svaly byly silné a zároveň pružné.V sedě s vyrovnanou páteří položte dlaně na břicho a s hlubokým výdechem vtáhněte břicho a přitlačte je dlaní k páteři. Při nádechu tlačte břichem do dlaní. To opakujte 10 x po sobě několikrát za den.

2) Nácvik bráničního dýchání

Nedaří-li se vám břicho rozhýbat, posaďte se rovně na židli a vyrovnejte bederní páteř. Neopírejte se. Dlaně položte na břicho a volně dýchejte, tak jak je to pro vás přirozené. Sledujte, co se děje pod vašima rukama. Zdvihají se dlaně při nádechu či nikoliv? Mnoho lidí dýchá obráceně, s nádechem břicho vtahují. Patříte-li mezi ně, položte se pohodlně na zem na břicho, zavřete oči, uvolněte se a sledujte, jak se Vaše břicho s každým nádechem opírá do podložky. Jde to samo, Vaše bránice se umí sama vyklenout, protože v této poloze se může volně pohybovat. Pak se položte na záda a opět položte dlaně na břicho a sledujte jejich pohyb. S výdechem si pomozte dlaněmi, kdy břicho přitlačíte k páteři na delší dobu a zadržíte dech. Až ucítíte potřebu se nadechnout, rázně uvolněte dlaně, břicho se samo vyklene. Opakujte maximálně 5x. Se zavřenýma očima pak opět dýchejte volně alespoň 5 minut.

3) Naplňte své tělo energií

Položte se pohodlně na břicho, zavřete oči a volně dýchejte. Nechte si chvíli na uvolnění a pozorujte jak s nádechem břicho tlačí do podložky. Uvědomujte si kontakt vašeho těla a břicha se zemí. Pak si představujte ( pro začátek je většinou třeba si pomoci představou, ale v podstatě se tento proces děje sám od sebe, jen si to neuvědomujeme), jak s každý váš nádech přivádí do břicha energii Země a s výdechem proudí do celého těla a vyživuje jej. Všímejte si, kam energie proudí tj. která místa či oblasti jsou tzv. „hladová“.

Cvičení (stačí jedno z nich) praktikujte alespoň 21 dní, což je čas, který potřebujeme, aby se nové návyky v našem těle a mysli ukotvily.

Ať z vás slunce září, nejen v srpnu a září! 🙂