Ráda bych zde sdílela jeden nádherný článek inspirovaný myšlenkami holandského kněze Henriho Nouwena. Zvláště nyní před Vánoci, kdy mnozí z nás jsou pod silným tlakem vše stihnout, se všemi se setkat, kdy máme plné diáře oslav a rodinných návštěv, a když se konečně vrátíme domů, ještě cítíme závazek téhož na virtuálních sociálních sítích. V tom všem se pak zcela vytrácí naše přirozená autenticita, vnitřní prostor, v němž bychom mohli spočívat a naplnit tak vlastní hluboké potřeby (ať již vědomé či nevědomé) skutečné vzájemné blízkosti, přijetí a ryzí, ničím nepodmíněné radosti a hojnosti.
“Mnoho lidí dnes netrpí nedostatkem sdílení, ale naopak nadmírou prázdného tlachání. Neustálé sdílení zážitků, myšlenek a vlastního života nás postupně duchovně vyprazdňuje a ochuzuje.
Otevřenost neexistuje bez uzavřenosti, píše Henri Nouwen ve své knize Duchovní život jako cesta. Neustálý důraz na komunikaci a sdílení, náš moderní nepsaný příkaz, že pro sebe navzájem musíme být průhlední a dostupní, ve výsledku tvoří vyprázdněné, závislé a dusivé vztahy. Slova podle něj ztrácejí svou sílu, pokud se nezrodila z ticha vlastního nitra, protože právě ticho a uzavřenost jsou podkladem pro následné skutečné propojení.” Více ZDE
Nám všem přeji ty opravdu radostné Vánoce! 🙂
Henry J. M. Nouwen
