Tipy pro zdraví a radost

Tolik jsem z vlastní zkušenosti napsala textů o sebepřijetí a přijímání a najednou je tu „potíž“. Je zde jakési velké, rudé „ne“ téměř před vším, co toužím udělat, myslet, cítit… Jakási bariéra zastavující ony neustále plynoucí životadárné, tvůrčí impulzy. Ale existují i v této hutné a pevně vystavěné zdi trhliny. Tam, kde rezignuji na sebe a na svou bohulibou snahu přijímat a trápit se tím, že mi to nejde. To samo o sobě principiálně upevňuje onu zeď a stav oddělenosti. Zkrátka se na sebe po delším či kratším boji se sebou samou vykašlu. Vyvstane tak kvantovým skokem docela nová, průzračná kvalita vědomí, které je schopno pojmout vše s laskavostí a vidět sebe jako součást celku, kde má vše své místo a smysl včetně oné zatracované bariéry. Pak mohu o to spíš plně milovat a soucítit s druhými, jsem jim pojednou mnohem blíž ve svých nyní tak urputných nesnázích než dříve, kdy jsem onen dar otevřeného srdce dostala na pár let ze dne na den bez sebemenšího úsilí či škobrtnutí. Takže díky Bohu za potíže! 🙏

I vaše trápení může být Cestou k sobě samým a druhým lidem a nikoliv překážkou. Není to nic nemožného, naopak, je to tak prosté jako dýchání či tlukot srdce, že na tento způsob přístupu k trápení zcela zapomínáme. Můžeme si jej připomenout společně 🙂 🌈
Jsem zde pro vás a s vámi! 🌸🩷

Největší lží na světě se mi zdá to, že by se člověk měl změnit. Tímto přikázáním, tímto imperativem jsme prosáklí skrz na skrze od útlého dětství až po současnost. Změna a pokud možno, co nejrychleji. Ne pouze, že naše touha po změně sebe samých je zlatý důl pro byznys od kosmetického průmyslu až k vojenským technologiím, ale je přítomen prostě i tam, kde to vypadá, že je místo pro člověka. Není. Všechny ty kurzy seberozvoje, sebekoučinku, asertivity, rozšiřování, modelování, tvarování a změna vědomí… Prosím, neměňme se. Neměňme se, ať už jsme jacíkoliva druzí si o nás myslí a říkají nám cokoliv. My jsme naprosto v pořádku tak jak právě teď jsme. Čeho je nám ale zoufale třeba, a co nás nikdo neučí a nenaučí, protože se toho všichni bojí je být k sobě pravdiví a otevření….

Když je mi fakt nanic (jako třeba dneska) osvědčil se mi velmi jednoduchý způsob, jak pocítit trochu úlevu, a jak mohu být i v tom zdánlivě nanicovatém dni opravdu vděčná. Cítit onu Jednotu, sounáležitost nás všech: udělat radost někomu druhému 😊 Třeba popřát pokladní v supermarketu, ať má příjemný konec služby a hezký večer, když tam sedí už téměř 12 hodin. Nebo na benzínce koupit navíc nějakou malou sladkost a po zaplacení ji darovat zjevně otrávené a protivné ženské. Všechno se totálně změní. Žena je dojatá a jen září a já taky. Chvíli se ještě většinou povídáme. Nejlepší jsou ovšem vietnamští prodejci. Mladý a moc milý prodavač přes ulici, kam chodím téměř denně, a který umí dobře česky, mne naučil pár základních frází a je velká radost je používat. Třeba dnes zde na vesnici měla mladá Vietnamka takovou radost, když jsem pozdravila i poděkovala její rodnou řečí, že mi dala zapalovač zdarma a naučila mě ještě pár dalších slovíček. Přes všechny dnešní těžkosti vnímám tento den naplněným a krásným. Prostě tzv. zrcadlení funguje 🙂

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.
Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je sebeláska.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý.
Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.
Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že to je život.

Charlie Chaplin, 16. dubna 1959

Přeji nám všem abychom nacházeli své důstojné místo a mohli manifestovat svoji jedinečnost. Od národů, národnostních, kulturních a sociálních menšin až samozřejmě po jednotlivce, lidí na okraji, všech těch, co jsou pronásledováni a pranýřováni pro své odlišné názory, vyznání, sexuální orientaci či svoje zvláštnosti. Ať se nikdo nemusí cítit za pomyslnou divergentní čárou. A neméně tak, ať každý máme ve svém nitru dostatek místa pro druhé, pro soucítění, vděčnost a lásku.

Léto. Léto přímo vyzývá k oslavě. Nádherné a extatické oslavě těla. Čím více lze oslavit a uctít své tělo než dotekem? Dotek je naprosto základní potřebou pro všechny živé tvory. Fundament svým způsobem zcela určující naši identitu dle toho, v jaké míře se nám jej v dětství dostalo či nedostalo. Když jsme se narodili, měli jsme pouze dvě potřeby; výživu a dotek, který dává pocit přijetí a bezpečí, jež je nezbytné pro optimální funkci celého našeho systému po celý život.

Vystavme své tělo paprskům slunce, vlahému vánku, nechme jej něžně obejmout vodou, dopadat na něj déšť, prociťme Matku Zemi pod svými bosými chodidly. Milujme se v přírodě a učme se od ní co je to plnost, celistvost, rozmanitost, co je to krása syrovosti
a nezkrotnosti života, před kterým se (ruku na srdce) po většinu svého času pečlivě a rafinovaně schováváme.

Na jaře dominuje element dřeva, které se tradičně spojuje s orgány jater a žlučníku, a právě v tomto čase tyto orgány potřebují po zimním období posílit. Předejdeme tak tzv. “jarní únavě” spojené často s depresí, celkovým napětím či prostě jen “kyselým ksichtem” namísto toho, abychom se radovali z probouzejícího se života. Játra v Tradiční čínské medicíně řídí hladký tok Ki v celém systému. Pokud jsou v disharmonii, tak se zkrátka nemůžeme cítit dobře. Navíc potlačení vzteku a agrese, které je poměrně řízeně v civilizovaných zemích posilováno, k disharmonii orgánů dřeva vede. O to spíš bychom v tomto období měli o orgány dřeva pečovat.

Zkuste tento nápoj pít každé ráno na lačno a přidejte ranní či večerní procházku svižnou chůzí:

1 polévková lžíce za studena lisovaného olivového oleje
3 dcl mrkvové šťávy
čerstvě vymačkaná šťáva z 1/2 citrónu

Svěží, jarní dny nám všem. Všichni si je zasloužíme 🙂

Dnes jsem naplněna vděčností. Celý den, večer, nyní před spaním. Mé srdce je naplněno nebo jsem uvnitř Srdce, kterému je vděčnost vlastní, je jeho podstatou?

Tolik se vždy těším z těchto dní, kdy vděčnost nemusím v srdci hledat či za ni prosit, ale přichází sama, cyklicky, v rytmu, v němž vibruje ženské lůno. Vděčnost je vskutku božská a stejně božské je tělo. Vše se děje “samo od sebe” asi tak jako jabloň na jaře vypučí a v pozdním létě dá plody.

Ve dnech menstruace žena potřebuje čas a prostor pro sebe samu a citlivou péči. Jednoduše proto, že tělo i psychika ženy je naladěna na zcela jiný rytmus než v ostatní dny, a po klidu a péči volá. Nejen kvůli bolesti, kterou mnohé z nás prožíváme, ale v tuto dobu je oslabena i tzv. “spekulativní mysl”, tedy výkonná mysl. Je snížená schopnost delšího soustředění, delší fyzické výdrže, často je pro ženu obtížné vyrovnávat se s úkoly běžných dní. Prostě toto období není nastavené na výkon a díkybohu a Matce přírodě za to! Konečně je zde příležitost, jak se zastavit, dát prostor vnitřním, bohatým světům, které v každodenním shonu zcela opomíjíme. Tato fáze nás vyzývá ke stažení se do nitra, k nahlédnutí do své duše a srdce, a naslouchání jeho hlubokým potřebám a touhám, které po ukončení fáze můžeme realizovat a žít tak plnější a šťastnější život.

Přeji všem ženám, aby dny své periody nemusely nazývat hrubými jmény, nemusely se za menstruaci stydět či ji zcela ignorovat a být “chlapama v sukních”, tak aby vyhověly tlaku společnosti, předsudkům a dírám ve výchově, kdy nás nikdo neučil, jak být vědomými ženami či muži. Přeji všem ženám, aby k sobě přistupovaly s důstojností, úctou a laskavou pozorností a objevily tak hluboké sexuální, tvůrčí a spirituální dary svého cyklu.