Na smutek a bolest je třeba si udělat čas. Zní vám to podivně nebo až podezřele?
Velmi dobře znám takový ty “moudrý” zaříkavadla (btw. které jsou schopna, pokud je člověk přijme za vlastní, stát se tím nejprudším jedem) typu: “Nojo, on/a nemá co dělat, tak se v sobě šťourá”. A co když je to jinak? Co když prostě on/a cítí, že krom toho, že život přináší povinnosti je tím nejdůležitějším a skutečným závazkem Životu udělat prostor pro svá srdce a otevřít se tomu, co je v nich ukryto či roky nebo desetiletí dušeno? Co když právě ten rádoby zodpovědný a činorodý člověk, který se “v sobě nešťourá” a stále něco “musí” (a pokud zrovna ne, jistě si něco okamžitě najde) je pouze otrokem společenského tlaku a útěku před sebou samým?
„Smutek je základní emoce, přirozená, vrozená. Pomáhá odžít a vyčistit trápení, která v životě nastanou,“ vysvětluje v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Leona Dyrehauge. Více ZDE
