Když je mi fakt nanic (jako třeba dneska) osvědčil se mi velmi jednoduchý způsob, jak pocítit trochu úlevu, a jak mohu být i v tom zdánlivě nanicovatém dni opravdu vděčná. Cítit onu Jednotu, sounáležitost nás všech: udělat radost někomu druhému 😊 Třeba popřát pokladní v supermarketu, ať má příjemný konec služby a hezký večer, když tam sedí už téměř 12 hodin. Nebo na benzínce koupit navíc nějakou malou sladkost a po zaplacení ji darovat zjevně otrávené a protivné ženské. Všechno se totálně změní. Žena je dojatá a jen září a já taky. Chvíli se ještě většinou povídáme. Nejlepší jsou ovšem vietnamští prodejci. Mladý a moc milý prodavač přes ulici, kam chodím téměř denně, a který umí dobře česky, mne naučil pár základních frází a je velká radost je používat. Třeba dnes zde na vesnici měla mladá Vietnamka takovou radost, když jsem pozdravila i poděkovala její rodnou řečí, že mi dala zapalovač zdarma a naučila mě ještě pár dalších slovíček. Přes všechny dnešní těžkosti vnímám tento den naplněným a krásným. Prostě tzv. zrcadlení funguje 🙂
