Jak se vám daří? Jak se cítíte? Jak to zvládáte?
Určitě (a nebo třeba taky ne) jste si během uplynulých týdnů našli alespoň nějaký základní způsob, jak se psychicky srovnat a nacházíte možnosti jak věci dělat jinak, než jsme byli zvyklí. Právě to je úžasný potenciál této současné situace, která za poslední dvě generace nemá obdoby. Je to obrovská a krásná výzva pro nás všechny, pro celý svět!
Slovo “krize” neznamená něco a priori špatného. Přesný význam tohoto slova je “rozhodná chvíle, obrat ve vývoji”. Prostě příležitost něco změnit, něco, co už nefunguje. Každá krize, ať už osobní, ve vztazích, globální…. něco pročišťuje, vyvádí nás ze zatuchlého sklepení ven na světlo. A pokud jsme v tom sklepě dlouho, tak to oči samozřejmě bolí. Jíme chleba o dvou kůrkách a to platí i v těch náročných situacích. Nyní s pozastavením ekonomiky se naše planeta znovu může nadechnout a možná jsme se spolu s ní nadechli i my, když nyní máme čas dělat věci, na které nám nikdy jaksi ” čas nezbýval” 🙂
A rozhodně toto vše neříkám z pozice člověka, který tzv. “všechno zvládá”. Takový člověk neexistuje. Já sama jsem po prvních 14-ti dnech, kdy jsem veškerou svoji energii vrhla na podporu druhých a myslela jsem si jak to skvěle dávám, si sáhla pěkně na dno. Nevědomě jsem byla pod obrovským tlakem a stresem, jen jsem si to nepřipouštěla.
A to je také praktická rada pro vás: nepodceňujte momentální vypjatou situaci, v níž se nacházíme. Kolektivní atmosféra ohrožení, vypadnutí z běžného rytmu, ztráta práce nebo radikální změna pracovních podmínek, sociálních kontaktů, izolace a mnoho dalšího… za těchto extrémních okolností i situace, kterou jsme třeba běžně zvládli sami, může být pro nás ohrožující. Nebojte si říct o pomoc, i kdybyste byli zvyklí třeba jako já být spíš na “druhé straně barikády”. A udělejte to včas! Buďme zodpovědní k sobě i ostatním.
Sami nezvládneme nic. Co je nyní naprosto klíčové – zůstat navzájem propojeni. Paradoxně nás k tomu tato situace, která fyzický kontakt umožňuje minimálně, vede. Zůstaňme pospolu a hledejme cesty jak. Pokud žijete s rodinou, nezapomínejte, prosím, na své přátelé a známé, kteří možná žijí sami a potřebují podporu. Volejte si s rodiči, prarodiči. Zvláště senioři naši pomoc nyní potřebují. Využívejte technologie. Existuje Skype, Zoom, sociální sítě, které nyní umožňují vzájemnost, sdílení a podporu, a lze se sejít i ve větším počtu lidí. Co se týče mne, jsem na mailu a telefonu, pokud budu moct, ráda pomohu. A v neposlední řadě zde existují a fungují nonstop krizová centra. Nebojte se je v případě nouze kontaktovat.
RIAPS tel: 222 586 768,
Centrum krizové intervence tel: 284 016 110
Zatím vám všem přeji pevnou půdu pod nohama a klidnou mysl, a protože nyní mám hodně času fotit posílám trochu jara 🙂
